Deník čistokrevné III.

Elei ten den neměla moc času a ani nezačal moc optimisticky. Noc "probděla" i když spala. Trénovala na duševní úrovni a ráno si ji přišel vyzvednout Snape. Ano, čekal na ni před vchodem do nebelvírské věže v šest hodin ráno. Brumbál to nejspíš myslel doopravdy vážně. Takže Vás určitě napadne kolik rozruchu to udělalo, když byl oblečen stejně jako Elei ve sportovním oblečení. Mohlo sice být šest hodin ráno, ale v Nebelvíru byli i tací studenti, co měli některé předměty, také v nehorázně brzkou dobu. Měl na sobě černé oteplováky a vlasy měl sepnuté do gumičky. Vypadal opravdu svérázně. Wana protočil oči a povzdech si. Elei už Snapovi něco chtěla říci, ale ten přišel k ní, chytil ji za rukáv a v tu ránu zmizeli.

Objevili se až na famrpálovém hřišti, kde nebylo jediného živáčka, kromě nich. Elei naštvaně vytrhla svoji ruku z jeho úchytu a zlostně se na něj podívala. Znovu, znovu bude za exota! ,,Co tady chcete? Běhat dokáži sama." řekla a rozběhla se.

Snape ji se taktéž za ní rozběhl a vyndal hůlku. ,,Slyšel jsem od profesora Moodyho, že se po vás svezla kletba. Je to pravda?" zeptal se s neskrývaným zájmem.

,,Jo je." odsekla a přidala do běhu. ,,A co na tom? Alespoň mě nemůžete zabít, vy či Voldemort." podívala se na Wana a ten ji svým úsměvem povzbudil. Věděl, že tělo si bude muset zvyknout na duševní trénink. No a z toho vyplývalo, že občas bude Elei protivná.

,,No to se bude hodit, to máte pravdu. Ale já tu jsem na Brumbálův rozkaz. Mám Vás naučit se bránit. Takže po Vás budu posílat bojová a odzbrojová kouzla a vy při běhu se budete bránit."

,,Cože?" nemohla tomu Elei uvěřit. Má běhat a bránit se. ,,Já vás nějako nechápu." Ale to už na ni mířil s kouzlem Duro. V hlavě se jí ihned probleskly účinky tohoto kouzla. Mířený cíl doslova ztvrdne. Snape to myslel doopravdy vážně. ,,Protego!"vykřikla a nastavila ruku naproti vyřčenému kouzlu od Snapa. To se od její ruky odrazilo.

,,Už zvládáš odrážet kouzla bez hůlky." řekl bezvýznamně Wana, který letěl vedle ní.

,,Já to zvládla bez hůlky?" divila se a Snape se taky tvářil překvapeně. Znal jen pár kouzelníků, co dokázali kouzlit bez hůlky. A ti to zvládli až na konci šestého ročníku, vždy byli elita.

,,Je vidět, že jsi své schopnosti začala probouzet. A to není ještě všechno madame Elei." zavřískal a vzlétl výše, aby lépe viděl na jejich boj.

Elei byla zmatená. Sice Wana jí včera popisoval, co by do dvou týdnů tréninku měla zvládnout, ale nečekala, že to začne hnedka druhý den. Ale Snape útočil dál. Nenechal jí čas na rozmyšlenou.

,,Nikdy nenech protivníka udělat další tah. Musíš bojovat také. Aguamenti!" vykřikl

Elei se otočila v zápalu běhu. Uviděla, jak se z jeho hůlky na ní valí velká voda. Neměla ráda vodu. Pamatovala, jak se jednou málem utopila, když spadla do jezírka u jejich domu. Úplně ji na zádech naskočili chlupy. Otočila se a vykřikla: ,,Deprimo!" Pomocí kouzla, které vyřkla, se voda rozpůlila a letěla na jiné strany, než na ni. Rychle se vzpamatovala. ,,Confingo!" vykřikla a na Snapa se vyvalilo kouzlo, které mělo při styku s něčím pevným ihned vybouchnout. Elei nečekala a běžela rychle dál. Uběhla vzdálenost dvou famfrpálových věží, než ji dohonil znovu Snape. Zdálo se, že si s jejím kouzlem v pohodě poradil.

Wana, který se díval na jejich zápal boje se usmíval. Viděl pomocí svých cvičených očí, jak se zlepšuje, jak pomalu na to přichází. Byl rád, že tu je Snape a naučí ji praktickou část. Začal dokonce přemýšlet, že by se za týden nenápadně přes víkend vypařili a navštívili, jeho dávného přítele v Arizoně. Jmenoval se Hooky a byl to jeden z hlavních ochránců Mágů smrti. Měl u něj dávný slib, který říkal, že až bude potřebovat pomoc se svojí svěřenkyní, pomůže mu. Wan se tohoto slibu chystal brzy využít. Chtěl, aby Elei viděla to, co jí ostatní nechtěli ukázat. Aby dokázala rozpoznat, kde, jak, kým byla použita magie. Byla to hodně důležitá disciplína při skládání zkoušek u Koncilu. 

Slunce už vyzdvihlo své paprsky blíže k obloze a na hradních hodinách odbila sedmá hodina. Snape v tu ránu přestal Elei dobírat svými kouzly a oba dva se zastavili. Elei nabírala dech jen tak tak. Snape se sice taky zapotil, ale byl o mnohem v lepší kondici než ona. Ze svých kalhot vyndal lahvičku s jantarovou tekutinou a podal ji Elei.

,,Chcete mě ještě otrávit?" zeptala se se sarkasmem v hlase. Rozhodně jí nebylo do smíchu. 
Snape zvedl koutky svých úst. ,,Samozřejmě, že ne. To nemám v úmyslu. Je to lektvar na posílení organismu, aby jste ve škole nepocítila žádný efekt ranního cvičení, které, jak se zdá, zmohlo."

Elei neškodně zasyčela a jantarovou tekutinu ihned vypila. Měla pachuť citrónu a mateřídoušky v jednom. Dost nechutné.

Zatímco, co se ládovala povzbuzujícím lektvarem, Snape se nervózně podíval na hodinky. Za patnáct minut mi začíná první výuka. Pokud se nemýlím s Vašimi bratry. Mohl bych vás požádat, jestli by jste se chytla mé ruky. Musím Vás přenést do hradu." Elei zakroutila hlavou.

,,Tohle doopravdy zvládnu sama." Wana, který přestal kroužit v pravidelných kruzích nad nimi slétl dolů a posadil se jí na rameno.

Snape pokrčil rameny a byl ten tam. Wana se podíval na Elei. Věděl, že tyto tréninky jí budou štvát. Že jí bude štvát Snape. Že ji bude štvát vše. Ale věděl, že to zvládne. Tak jako vždycky. Otočila se na něj. Zvedla svoji levou ruku. Pohladila ho po hlavičce a oddechla si.

,,Konečně je pryč. Ten netopýr jeden." Schovala hůlku do rukávu. Chtěla vyzkoušet, jestli to, co se přes noc učila, už umí. Rozhlédla se kolem, jestli ji někdo nepozoruje a taktéž se přemístila. Objevila se uprostřed jejich pokoje. Holky se zdály být už pryč. Wana vzlétl ke své mističce se zrním a dříve než začal snídat se podíval na Elei. 

,,Dnes se půjdu proletět. Na noční trénink se vrátím zpět." a začal snídat

Elei přikývla, že rozumí a popadla své školní oblečení, co bylo večer přehodila přes židličku. Černé podkolenky, černou sukni, bílou košili a oranžovo-zlatou kravatu a pospíchala do sprch. Mohla se sice "umýt" kouzlem, ale tohle jí vždy přišlo lepší. Přímá voda, relaxace. Ale teď na relaxaci nemohla ani pomyslet. Musela ještě na snídani a na druhou stranu Bradavic na jasnovidectví. Takže mohla jen tak pomyslet na sprchu. Nic víc si dopřát nemohla. Za deset minut už stepovala s haldou knížek u nástěnky ve společenské místnosti a četla si heslo do průchodu s Buclatou dámou. Pepra Terca.

,,Ten Brumbál je vážně vtipný člověk." pronesla. Ani nezaregistrovala, že někdo za ní stojí.

,,Taky si myslím. Jeho smysl pro důvtip nezná meze." a trochu se ten hlas zasmál. Elei se otočila. Stál tam Shamus. Ten, co jí včera obdivuhodně zavýskl po hodině lektvarů. ,,Je teprve začátek školního roku. Počkej za týden. To teprve bude legrace." mrkl na ní a podíval se na rozvrh. ,,Jasnovidectví. Eh. Měli by jsme rychle jít na snídani, něco tam popadnout a spěchat na druhou část Bradavic." Chytl ji za paži a táhl ji malým průchodem.

,,Shamusi a vlastně mohl by jsi mi pustit ruku?" zeptala se a mírně se usmála. Nechtěla, aby jí někdo držel za paži a vůbec za ruku. Stačil Snape.

,,Jo. Teda vlastně určitě. Promiň." podrbal se na hlavě. ,,Víš, když jsi tam, tak stála, říkal jsem si jestli by jsi nechtěla na chvíli společnost." Chyběli jim poslední schody sejít, aby byli před hlavní síní. ,,Včera na obraně proti černé magii to bylo opravdu něco. Ten učitel nemá jen tak přezdívku Pošuk."

,,Dík za útěchu."

,,A kde máš vůbec svého malého přítele?" zeptal se a hodil si do tašky přes rameno pořádně obložený sendvič, pár jablek, mandarinku a napil se z hrníčku plného čaje. Elei začala dělat to samé.

,,Letěl se proletět. Sám si chce ještě něco zařídit." Navíc si do tašky vložila tabulku čokolády. Věřila, že na své nervy, ji dneska bude potřebovat. Znovu vykročili z velké síně a pádili si to do jasnovidecké místnosti, kde měli mít výuku s paní učitelkou Trelawneovou.

Přišli právě včas. Jakmile zasedli, do třídy přišla učitelka. Měla na sobě brýle, které určitě neměli zaokruhlení 3°, ale rozhodně víc. Rozdala všem uschlou kytku. Elei to tipovala na orsej jarní, ale byla tak seschlá, že to nešlo poznat. Požádala je, aby tu kytku každý nad svým papírem rozdrolil a pak se jí nedotýkali. Měli si nalistovat v učebnici stránku 87, kde se měli dočíst o věštění z uschlých rostlin jara. Měli Vám předpovědět nejbližší budoucnost cca měsíc. Každý si prohlédl svoji a pak předat svému sousedovi po levici.

V průběhu hodiny šla učitelka za každým a vyložila mu budoucnost. Na delší chvíli se zastavila u Harryho Pottera, zdálo se, že se tomu nikdo nedivil. Pak u Nevilla a řekla mu, že by si měl dávat pozor na schody. A pak u Elei. Několikrát se podívala na papír a zpátky na Elei. Trvalo to asi minutu. Pak se jen usmála a řekla:,,Neboj, vše dokážeš. Vše bude v pořádku. Jen vyčkej a věř." Shamus se potom ihned vrhl na její rozdrcenou uschlou kytku na papíře. Jediné, co viděl byla... rozdrcená kytka. Ke konci hodiny se Elei svěřil, že má pocit, že v tomhle oboru asi dvakrát vynikat nebude. Elei ho konejšila, že se určitě něco najde.

Ale..., znovu se podívala na kytku. První, co tam na začátku hodiny viděla, byl holub nesoucí nějakou zprávu. Vůbec nechápala oč jde, ale na konci hodiny zjistila, že místo holuba se zprávou viděla, jak se zbytky z kytky rozprostřely po celém papíře, jak nějaká bomba.

Se svojí rodinou se setkala na obědě. Všichni studenti školy měli zařízený rozvrh tak, aby se setkali všichni minimálně třikrát denně. Snídaně, oběd, večeře. V Krásnohůlkách to bylo trochu jinak. Mohli jíst, kdy chtěli, kde chtěli a s kým chtěli. Ale Vždy s nimi někdo byl. Nikdo nesměl být sám. Zastesklo se jí po Krásnohůlách. Dneska by určitě měla akrobacii na laně. Sice v ní měla nadání jako Shamus na čtení z rozdrcených kytek, ale byla to zábava.

Danny a Alex seděli společně se svými spolužáky z prvního ročníku uprostřed dlouhého stolu a záživně se o něčem bavili. Hlavní bylo to, že se smáli. Zamávali Elei a bavili se dál. Kolem Matta nikdo neseděl, jelikož četl knížku s názvem Jak nepodlehnout šarmu slizké žáby. Vždy se divila, kde je bral. Ale na konci třeťáku, ještě o těchto prázdninách z něj vydolovala, že jeden jeho spolužák z Čarodějné akademie dramatických umění má psací mouchu a ta mu zaznamenává sny a pak je dovymýšlý většinou ve výuce. Sedla si k němu.

,,Brý poledne sestřičko. Kde je Wan?" a odložil knížku, aby se mohl zakousnout do pořádně propečeného kuřátka.

,,Jsi druhý, co se mě na to dneska ptá. Je někde, nevím, kde. Chtěl si něco zařídit." zakručelo jí v břiše. Měla už vážně hlad. Vzala to nejbližší, co měla po ruce a začala jíst.

,,Ráno jsem tě neviděl u snídaně. Kde jsi byla? A to stejné s večerem. Nějak tě vůbec neregistruji. Našla jsi si přítele? Omrzel tě tvůj snoubenec?" a zasmál se.

Elei to přešla. Věděla, že ji provokuje. Musela mu říci lež, ale nechtěla lhát svému bratrovi. Musela. ,,Jak Wana mám důležité záležitosti na zařízení a na snídani jsem byla jen no o trochu později. Zaspala jsem." mrkla na něj a čapla mrkvový salát, který byl výborný.

,,Aha." Matt se odmlčel.

,,Měl jsi už hodinu lektvarů?" zeptala se Elei.

Matt zavrtěl hlavou. Tu máme až po obědě. Doufám, že budeme vařit něco nechutného. Rád bych si ponechal své kuřátko v sobě. Přemýšlel jsem, že bych se přidal do kolejního mužstva. Myslíš, že na to mám?" zeptal se.

Elei se začala smát. ,,Ty se mě ptáš, jestli na to máš. Ha. Ha." Bouchla ho do zad. ,,Jasně, že jo." Otřela si slzy smíchu. Vzpomněla si, jak ještě teď v létě si udělali s bratry výlet do skal, aby se naučili kloudně, rychle, bystře zatáčet. Matt exceloval.

,,Dobře beru to jako ano. Tak se na mě přijď, pak podívat. Nábor do mužstva je ve čtvrtek. Takže zítra. Nezapomeň." mrkl na ní.

,,Pokusím se dorazit." už se zvedala k odchodu. Ale Matt ji chytil za ruku.

,,Elei, víš přeci, že mi můžeš říci všechno. Že ze mě nemusíš mít strach. Jsme tu pro tebe. Já, Danny a Alex. Nejsi sama." zněl odvážně a myslel to opravdu vážně.

Elei se obrátila a objala svého bratra. ,,Matthew neboj já to vím. Nezradím Vás." Usmála se na něj. A odešla z jídelny. Dneska měla po vyučování. Doufala, že Matt nepozná Snapa. Ale tušila, že je to předem prohnané. Určitě ho pozná. Danny a Alex byli vždy někde jinde. Ti dva si dokázali u otce vydupat, aby je do tohohle netahal, že jsou moc malý. Otec naštěstí souhlasil.

Přišla do pokoje a vrhla se na postel. Okno bylo otevřené. Jedna z holek tu už nejspíše byla a nechala větrat, když byla pryč. Ponořila hlavu do nadýchaného polštáře. Ležela na něm hodnou minutu, než ji někdo začal klovat do zátylku.

,,Wano!" a vylétla vzhůru. Ale spletla se. Na její posteli seděla sova. Chtěla ji jen probrat, aby si mohla převzít dopis. Jakmile ji viděla vzhůru odletěla. Dopis totiž ležel na zemi. Elei ho sebrala rozevřela a začala číst.

Milá Elei, 
jsem zcela znepokojen s tvojí kolejí stejně jak u tvých bratrů. Je to nestydaté a obzvlášť pro naši rodinu. Přeji si, ne já chci, aby jsi ihned zašla za Brumbálem a sjednala mi s ním schůzku. Je to nepřijatelné. Čistokrevní a v Nebelvíru. Proč zrovna naše rodina?!
Jinak doufám, že plníš svoji povinnost, jakož snoubenka Draca Malfoye. Doslechl jsem se, že jsi to byla sama ty, kdo ho málem zranil. Dokážu ti toto odpustit. Ale ať se to víckrát neopakuje.  
S pozdravem plného zdraví.
Tvůj otec

Elei stiskla pěsti, jak nejvíce mohla. Zmačkala dopis a měla sto chutí ho jít podpálit. Ale měla by ho ukázat ještě Mattovi. Takže ho položila pouze na noční stolek. Zhluboka se nadechla a pak dlouze vydechla. Hlavně klid.

,,Kde je Wan, když ho potřebuji?" znovu spadla do postele. Nebrečela. Chtěla jen něco vážně rozmlátit. Honem si sedla ke stolu a začala psát úkoly z Dějin čar a kouzel. Měla je ihned hotové. Převlékla se a šla si zaběhat. Včera večer zjistila, že si tím dokonale dokázala vyčistit mysl. Vrátila se asi ve čtyři hodiny odpoledne na pokoj.

Byl tu jen Wana. Seděl u mističky se zrním ráno, když ho viděla naposledy.

,,Á kdopak to k nám zavítal. Vážený orel Wana. Och jaká čest pro nás." řekla ironicky.

,,Nemusíš být hnedka hnusná. Chápu, že jsi nemusela mít hezký den, ale já se plahočil přes oceán do Ameriky a to jen kvůli tobě."

"Proč jsi se nepřemístil. Přeci to umíš." Velice dobře si vzpomínala, jak jí ukazoval, jak správně se přemístit.  

,,Ano to umím." kývl. ,,Ale jako člověk. Jako orel mám magické schopnosti omezené i s tebou." Jsem více pták než magická bytost. Viděl, jak se nadechovala. ,,Ne, opravdu ti neřeknu rituál přeměny." Elei svěsila hlavu.

,,Dobře. Chápu." lehla si na postel a koukala Wanovi do očí.

,,Copak Elei?"  

,,Přemýšlela jsem, jestli by šlo v té duševní projekci ukázat nějak minulost. Abych si ji mohla znovu prohlédnout. Potřebuji něco zjistit."

Wana se zamyslel. ,,Tak tohle teď určitě nepůjde, ale mohu zkusit vytvořit mezi námi portál, co ti to umožní."

,,Děkuji ti."

Cítila, jak z venku jde ještě teplý vzduch. Začínalo babí léto. Ještě se mohli svléknout do bikin a jít si zaplavat, ale jediné v okolí, tu bylo Černé jezero a tam by jste se šli, těžko dobrovolně koupat. Jezerní lidé a spousta všelijakých potvor. Elei neměla ráda vodu. Teda krom na umývání. Neuměla plavat. Z hloubky měla panický strach. Měla strach, že se utopí, jako tenkrát.

Ani si nevšimla a usnula. Zdál se jí sen. Viděla svoji mamku, jak se jí chystá něco říci. Natahovala aspoň k ní ruku. Ale byli od sebe daleko. Něco obě dvě táhlo pryč od sebe. Něco je nechtělo nechat domluvit se.

Bylo šest hodin a na pokoji se objevily spolubydlící. Tím probudily i Elei. Chtěli si jen odložit učebnice a jít na večeři.

,,Holky pšššt nebo ji probudíte.. Podívejte, jak klidně spí. Ne, jak včera. Pšššt." šeptala potichu blondýnka.

,,Pozdě Iven. Myslím, že jsi ji spíše vzbudila tím šeptáním."

,,Promiň, nechtěly jsme tě probudit, když jsi tak klidně spala. Ale je šest hodin a podává se večeře. Jdeš s námi?"

Elei se posadila. Právě dostala nabídku k večeři. Kývla. Honem vzala hřeben. Učesala se a šla s nimi. Wana zase někam zmizel, ale Elei věděla, že je v pořádku. Nakonec to byl prostě Wana. Neztratí se. A kdyby něco, tak si ho vždy najde. Vždy!

Když se svými spolubydlícími šla po otáčivém schodišti potkala Snapa, jak se řine nahoru po schodech. Ostatní se mu vyhnuli a jen na Elei pokynul. Byla to jasný náznak toho, že po večeři ji očekává u sebe ve sklepení a ať se nepokouší nějak ho přelstít. Nijak mu neodpověděla. Šla jen dál, jako by se nic nedělo. U dveří stál Filch se svou kočkou paní Norrisovou. Oba dva se dívali na studenty s opovržením, ale nechali je projít. Však oni tudy jen procházejí, až oni odejdou oni tu zůstanou jako strážci Bradavic. Nešlo si všimnou při vstupu do Velké síně velkolepé výzdoby. Mělo se snad něco konat? Nikdo nic netušil. I menu bylo slavnostnější. Všichni vyčkávali, co Brumbál ohlásí. Sám se čepýřil na své velké židli, která vévodila celé síni. Elei společně se spolubydlícími zaplula ke stolu a sami se pustili do jídla. Elei zpozorovala své bratry, jak se ládují vybranými pochoutkami a jak Alexovi z úst ukápla slina. Seděli společně s ostatními prváky a smáli se všemu, na co přišli. Přeci jen předsudky o čistokrevných se pomalu vytrácí. Ale stále měla strach ze Zmijozelské koleje. Byl tu Malfoy a ten uměl dost dobře ovlivňovat lidi. Stejně jak jeho otec. Matthew seděl kolem party, která si kupovala stejné knížky. Jak se zdá ten jeho kamarád už dost prorazil. Těmi svými sny a zapisovací mouchou. Usmála se. Všichni byli šťastní a to ji hřálo u srdce. Nic pro ni nebylo důležitější. Jen její bratři a Wana. Jen oni. Sama se pak zakousla do pečlivě upečeného kuřete s rýží. Nechyběli ani saláty veškerého druhu. Než se však začal podávat dezert Brumbál ztišil celou síň jen tleskáním o ruce. Všichni mu pečlivě naslouchali. Ředitel vstal a začal s proslovem. 

,,Doufám, že Vám dnešní večeře v našem širokém kruhu chutná, jelikož se na naší škole bude konat soutěž vybraných škol o Pohár tří kouzelníků." V síni se zvedl jemný šepot. Ne všichni věděli, co vůbec za soutěž to je. Brumbál pochopil situaci a mluvil dál. ,,Je to velice významná soutěž a ten kdo vyhraje získá slávu kouzelnického světa. A jak jste nejspíš ti bystří z vás pochopili, není to soutěž jen pro naši školu. V tento školní rok bude naši školu obývat i další vybrané školy. Můžete se těšit na kouzelníky z Kruvalu a sličné dámy z Krásohůlek." Všichni propukli v vřavu a učitelskému sboru i Brumbálovi bylo jasné, že už studenty neumlčí na dlouho. ,,Proto vás žádám, aby jste se k nim chovali s úctou a ať přátelská nálada zní ve všech koutech školy. I když vím, že o to se nemusím bát. I když se leckdo z vás těší, že se bude moci společně s nimi učit, každá škola má svůj individuální plán studia." Takže ti co se těšili ve společnou výuku se líbeznými dívkami z Krásnohůlek a naopak spadl ihned hřebínek. ,,Příjezd kruvalský a krásnohůlských studentů a studentek se uskuteční příští pondělí ve 4 hodiny. Výuka bude k tomu zohledněna. Všichni máte do dvanácti hodin. A očekávám plnou účast. Dobrou chuť, ty tvarohové dortíky jsou výborné." 

Studenti, už ani po pobídnutí Brumbála k ochutnání tvarohových dortíků, nevnímali sladké, kterým snad nikdy neopovrhli, se o nadcházející události. A proto se i večeře protáhla. Sama Elei se divila. Nebelvírští a snad i ostatní zapomněli, že se po ní jen smýkla neprominutelná kletba. Je tu přeci jen nový poprask. Krásnohůlky a Kruval. Dvě prestižní školy ve světě čar a kouzel. Ale přeci jen něco jí dělalo starosti. Přijedou její bývalé kamarádky pokud by se o nich dalo tak mluvit. Neměla mezi nimi nepřátelé, ale některé dívky přátelské k ní také zrovna nebyly. Ale Krásnohůlky milovala. Byla to úžasná škola. Byla rozprostřená uprostřed rajské zahrady. Mohli jste tu potkat občas i vílu. Stromy tu kvetly v každé roční období. A našli jste si tu kout sami pro sebe. I předměty byly více než zajímavé. Viz zmíněná hodina akrobacie na laně. O Matta se sice nebála, věděla, že měl spoustu přátel, ale nikdy takového, s kterým by se mohl bavit o knížkách svého kamaráda se zapisovací mouchou. Ten chodil na Čarodějnou akademii dramatických umění. Bude v pořádku. Umí se o sebe postarat. 

Večeře skončila. Všichni se pomalu zvedali a odcházeli do společenských místností svých kolejí. Jen Elei čekala nepříjemnost a to Snape ve svém zapšklém kabinetě ve sklepení Bradavické školy. Ještě než se zvedla, řekla svým spolubydlícím o svém pozdějším příchodu, kdyby náhodou na ni čekaly. Kývly, že rozumí a raději se neptali, proč přijde později. Ve dveřích Velké síně počkala na Matta. Viděla jak na ní mrkal, že si s ní chce ještě promluvit. Přišel ihned, jakmile uviděl, že vstává a má se k odchodu. 

Přišel k ní a objal ji. Pak se usmál. ,,Doufám, že je Elei vše v pořádku. Moc tě nevídám ve společenské místnosti. Nestíháš učení?"

Elei mu nechtěla a snad ani nemohla říci, co že to vlastně po ránech a večerech dělá. Určitě by tím nebyl nadšen. Měl po obědě hodinu Lektvarů ve sklepení se Snapem. Nezdálo se, že by ho poznal. Byla pravda, že poslední tři roky se Matt nemusel zúčastnit jejich dýchánků. Musela si něco rychle vymyslet. ,,Jsem nějak unavená. Jiný styl výuky mi dává zabrat. Musím zajet do nových kolejí. Určitě se to časem zlepší." nejasně se usmála. ,,A co ty?" nepatrně do něj šťouchla. ,,Koukala jsem, že jsi si našel novou partu. Zapisovací moucha že?" 

Matt se vzepjal. ,,No musím propagovat. Nakonec jsem jeho nakladatel a věřitel. Hlavní je propagace!" 

,,Netušila jsem, že až tak moc jsi zaujatý mouchou." Elei opravdu moc nevěděla o svém bratrovi, i když spolu trávili spolu spoustu času. Někdy se jí zdál velice vzdálený a někdy tak blízký. Více než Wana. A někdy se tomu moc divila. ,,A co kluci, je to lepší se Zmijozelem?" obličej se jí zachmuřil. 

,,No nepodávali mi kladnou zprávu, ale zápornou taky ne. Doufejme, že to je v pořádku. Našli si pár kamarádů a to je myslím v této situaci nejhlavnější." pak mu na mysli přišlo i jiné téma, než rodina. ,,A co Krásnohůlky? Těšíš se? Madam Maxim přijede a s ní i Fleur. Neříkala jsi, že to byla ta tvá kamarádka?"

,,Ach ano, Fleur Delacour. Určitě se zúčastní souboje. Je na to přímo stvořená. Má ráda výzvy. Takže ano, těším se. Aspoň to bude volnější přestup." Ano Fleur byla ta nejmilejší holka na škole. Jediná, které se Elei opovážila říci některá svá tajemství. Doufala, že bude možnost si s ní popovídat. ,,A ty s Kruvalem v pohodě?" 

,,Noooo snad to nebude nejhorší. Ale raději Bradavice, tam byli moc kontroverzní k naší mouše." Znovu se usmál a poukázal na nejnovější výtisk. ,,Brzy bude nová edice. Chceš si ji přečíst?" Elei odvětila, že zatím ne. Že to nechá na vánoční prázdniny. Rozloučila se s ním a nechala pozdravovat Dannyho a Alexe. 

Snape čekal. 

Trénink započal stejně nemilosrdně jak včera. Ihned ty nejhorší vzpomínky, co našel. Ale zdálo se, že pokud nevytáhl vzpomínku na matku, neuměla postavit tak pevnou obranu, aby Snapa nepustila dovnitř. A nedalo se říci, že se nesnažila. Prosila, aby už mohla jít na famfrpálové hřiště jít si zaběhat, ale Snape měl jasný cíl. Totálně ji zdeptat. Vrátit jí včerejšek. Vyburcovat ji k většímu výkonu. Když už jí konečně řekl, že může jít na hřiště zaběhnout si minimálně jedno velké kolečko, doporučil ji vybranou četbu ke koncentraci, při bránění svých vzpomínek, pocitů a myšlenek. Snad by podle něj mohla fungovat i meditace. Ale tomu nedával moc velkou naději.   

Když oběhla několikrát školu, umyla se, tak plácla sebou do postele. Spolubydlící stále vypadaly, že nemají náladu se bavit. Nejspíš byly také unaveny. Následoval další trénink. Na tento se těšila. Uvidí znovu Wana v jeho lidské podobě, v které mu to mimochodem fakt moc sekne. Usnula, co by dup.

"Probudila se" na stejném místě jako včera. Viděla znova Wanu. Toho krásného Wanu v lidské podobě. Nešli ihned trénovat, ale začali si povídat. Elei si postěžovala, jak byl na ní Snape ráno hrubý a taky dopisu, co dostala od otce. 

,,A proč jsi vůbec byl v Americe? Že by nějaká orlice?" a zastříhala obočím.

Wana se zatvářil opravdu vážně. ,,Ehem... ne. Byl jsem navštívit svého přítele. Chci, aby tě něco naučil. Domluvil jsem s ním schůzku na příští víkend. Proto se musíme zlepšit o mnohem více v přemisťování. Amerika je přeci dále. Je to jiný kontinent. Takže jdeme cvičit. Stop klábosení."

Noční mučení opět začalo. Elei se v zásadě i dařilo, ale vždy jen z jedné stránky. Buďto zanechávala silný odér levandule nebo velký bílý opar. Snažil se jí pomoci, ale na vše je potřebný čas a toho měli málo. Nechtěl jí více namáhat, když viděl, jak se snažila. Jak do toho dávala úplně všechno, co měla. Měl pro ní ještě překvapení. Začal ji učit i historii Mágů smrti. Začal jí vyprávět příběh o vyhnanství kouzelných létajících bytostí. Že právě oni hlídají mágy. Že Fénix, co má Brumbál, je jedním z nich. 

,,Takže Brumbál je mág?" zeptala se udiveně. Byl mocný, opravdu mocný. Ale doteď nerozlišovala rozdíl mezi slovem mág, kouzelník nebo čarodějka.

,,On je ... mág." řekl krátce. 

Elei zvedla obočí. ,,A dál?" 

,,Víš Elei i mágové se dělí. Jsou tu dvě skupiny. Jsou si tak daleké a zároveň tak moc blízké. Jedna bez druhé by nemohla být." Podíval se na Elei. ,,Ty patříš k Mágům smrti. Brumbál k Mágům života." 

,,Dobře dvě skupiny." kývla na něj. ,,Mluv dál." 

,,I když život a smrt jsou dvě naprosto odlišné věci. Jak jsem řekl jedna bez druhé by tu nemohla býti. Navzájem se chrání. I když smrt ti přijde špatná, protože lidé lpí na svých životech a je to jednoduše ve vás. Smrt vás posouvá do další cesty životem. Je to přechodnice. A když se narodí Mág smrti nebo Života automaticky má svůj protiklad. Navzájem se chrání, jak jsem řekl. Nevím jestli je pohlcují plameny, plameny jsou u Mágů smrti. Je to prvotní rituál a ten nejzákladnější. Bude to tvá zkouška. Ty sama máš svůj protiklad ve světě. Ať už na druhém konci světa nebo v tvém okolí a už ví, že tě má chránit."

,,A jak Mág Života může vědět koho chránit, když ani nevím já, koho mám chránit?"

,,Mágové života to prostě vědí. Nic víc v tom není. I oni mají své vlohy. Po tobě se smýkají smrtelné kletby, jsi odolná proti smrti v jakémkoli stavu ať už to je lektvar nebo kouzlo. Až na některé výjimky. Oni mají delší život a mohou život dávat. Oživit lidi. Zde je krásná souvislost. Když se ti něco stane, znovu tě oživí. Když on bude ve smrtelném nebezpečí, ty ho zaštítíš. Jeden bez druhého nemůžete být. Je vás pak jen půlka."

,,Jed jo? Hmm..." na chvíli se zamyslela, ale Wana ji nenechal, aby se vymáčkla. 

,,Dnes trénink bude stačit. Zítra je taky den." Duševní projekce se začala rozpadat.