neděle 18. ledna 2015

Deník čistokrevné I.






23.7. Londýn, Belgravii

Je týden před začátkem školního roku v mé nové škole v Bradavicích. A co navíc... dozvěděla jsem se hrůznou zprávu, kterou jsem musela více než v klidu přijmout.


V neděli k nám domů přišla Malfoyova rodina na slavnostní oběd. Samozřejmě přišel i Draco. Draca už znala, když byl malý chlapec, ale teď to nebyl on. Dříve byl hodný a laskavý a pak se něco stalo. Nevím co. Snad když mu zemřel pes Leo, jelikož od té doby jsme se přestali stýkat. Ale já nevím absolutně nic, protože mě nikdo nic neřekne.



A jelikož si moje rodina, přesněji můj otec, zakládá na tradici. Takže není divu, když můj otec nesnese, abych se více či méně podívala na jakéhokoli chlapce. Jedině, kdyby byl čistokrevný. Dnes bylo podle mého otce rozhodnuto. Těm všímavějším to již došlo. Stala jsem se snoubenkou Draca Malfoye. Ano, je tomu tak, i když nechci. Nemohla jsem si začít stěžovat nahlas. Mohla jsem jen v klidu sedět a přijmout to. V tu chvíli mě přešla chuť na ten skvostný oběd. 



A pak to šlo podle šlo podle otce. Dali nám prstýnky a oficiálně oznámili, že jsme snoubenci. Ani bych se nedivila, kdyby to bylo v zítřejším vydání Denního Věštce. Dracův prsten zobrazoval našeho orla mořského - náš rodinný znak. Můj zase jeho - hada. V každém byl oranžový drahokam s runou. Runy jsme ještě v Krásnohůlkách nestihli probrat. Mělo to být  součástí učiva čtvrtého ročníku. 


Přestoupení z Krásnohůlek, kvůli této ošemetné záležitosti. Jak moc se chci vrátit. Teprve minulý školní rok jsem získala prvního opravdového přítele. Nevím do jaké koleje budu přiřazena, ale odmítám jít do Zmijozelu, i když myslím, že tam skončím, už jen kvůli tomu, že jsem čistokrevná.

K tomu Harry Potter. V domě nelze přeslechnout jeho jméno, když se tu setkává banda smrtijedů. Jak se zdá, každý čistokrevný šílí, když slyší jeho jméno a jen myšlenka na něj je ubíjí. Jsem vděčná že já a mí sourozenci takoví nejsme. Necítím vůči nikomu zášť. Dokonce ani vůči Harrymu Potterovi.



Abych dokončila kapitolu s Drakem. Otec mi řekl, že mám chránit Draka svým vlastním životem. Poklepal mi na prstýnek a ten se rozzářil, čímž osvětlil celou místnost. A já jako obvykle nic netušila. 

Proto si kradu otázku, stojí Draco za můj život?


S dnešním zápisem končím. Zítra brzo vstávám. Musím si jít koupit věci do školy na Příčnou ulici.
                                                                                               Vaše Elea Emma Carrik


úterý 6. ledna 2015

Hidden before your eyes


Snila jsem o něm. Vždy byl jiný, ale vždy to byl on. Znala jsem ho už od malička. Byl tu vždy v mých snech. Nezestárnul, jen se změnil. Byl jiným člověkem, ale uvnitř to byl pořád on. Znala jsem jeho jméno. Jeho život. Vše, co prožil. Viděla jsem jeho vyhrané války, prohnané bitvy. Jeho bolest. jeho radost, jeho smutek. Jako bych s ním stála, když uzamkl svoji rodinu v časovém zámku. Když ukradl TARDIS z opravny lodí na Gallifrey. Všechny útrapy s jizvou vesmíru, s Tichem. Když mu andělé vzaly společnici společně i s jejím manželem. Všechny jeho slzy. Všechnu jeho bolest.

Ale každý se ze snu musí probudit, jenže moje sny trvaly dlouho. Velice dlouho. Nikdy jsem se neprobudila. Až jednou, tehdy, když si pro mě přišel. Přišel mě vysvobodit. On, můj Doktor.