Deník čistokrevné I.

23.7. Londýn, Belgravii

Je týden před začátkem školního roku v mé nové škole v Bradavicích. A co navíc... dozvěděla jsem se hrůznou zprávu, kterou jsem musela více než v klidu přijmout.

V neděli k nám domů přišla Malfoyova rodina na slavnostní oběd. Samozřejmě přišel i Draco. Draca už znala, když byl malý chlapec, ale teď to nebyl on. Dříve byl hodný a laskavý a pak se něco stalo. Nevím co. Snad když mu zemřel pes Leo, jelikož od té doby jsme se přestali stýkat. Ale já nevím absolutně nic, protože mě nikdo nic neřekne.

A jelikož si moje rodina, přesněji můj otec, zakládá na tradici. Takže není divu, když můj otec nesnese, abych se více či méně podívala na jakéhokoli chlapce. Jedině, kdyby byl čistokrevný. Dnes bylo podle mého otce rozhodnuto. Těm všímavějším to již došlo. Stala jsem se snoubenkou Draca Malfoye. Ano, je tomu tak, i když nechci. Nemohla jsem si začít stěžovat nahlas. Mohla jsem jen v klidu sedět a přijmout to. V tu chvíli mě přešla chuť na ten skvostný oběd. 

A pak to šlo podle šlo podle otce. Dali nám prstýnky a oficiálně oznámili, že jsme snoubenci. Ani bych se nedivila, kdyby to bylo v zítřejším vydání Denního Věštce. Dracův prsten zobrazoval našeho orla mořského - náš rodinný znak. Můj zase jeho - hada. V každém byl oranžový drahokam s runou. Runy jsme ještě v Krásnohůlkách nestihli probrat. Mělo to být  součástí učiva čtvrtého ročníku. 

Přestoupení z Krásnohůlek, kvůli této ošemetné záležitosti. Jak moc se chci vrátit. Teprve minulý školní rok jsem získala prvního opravdového přítele. Nevím do jaké koleje budu přiřazena, ale odmítám jít do Zmijozelu, i když myslím, že tam skončím, už jen kvůli tomu, že jsem čistokrevná.

K tomu Harry Potter. V domě nelze přeslechnout jeho jméno, když se tu setkává banda smrtijedů. Jak se zdá, každý čistokrevný šílí, když slyší jeho jméno a jen myšlenka na něj je ubíjí. Jsem vděčná že já a mí sourozenci takoví nejsme. Necítím vůči nikomu zášť. Dokonce ani vůči Harrymu Potterovi.

Abych dokončila kapitolu s Drakem. Otec mi řekl, že mám chránit Draka svým vlastním životem. Poklepal mi na prstýnek a ten se rozzářil, čímž osvětlil celou místnost. A já jako obvykle nic netušila. 

Proto si kradu otázku, stojí Draco za můj život?

S dnešním zápisem končím. Zítra brzo vstávám. Musím si jít koupit věci do školy na Příčnou ulici.

                                                                                               Vaše Elea Emma Carrik

Bylo krásné slunečné pondělí přesně týden před začátkem školního roku. Elea se vydala do Příčné ulice. Nemohla jít v hábitu, ten si pečlivě zabalila do tašky přes rameno a převlékla se do khaki trička s nápisem ACDC, což byla její oblíbená hudební skupina, kostičkované košile, "čín" a modrých džín. Nesměla mezi mudly moc vyčnívat. Plášť si vždy oblékala v Černém kotli. Nejdřív musela přejít obrovskou zahradu a otevřít těžká tepaná vrata. Potom nasedla do autobusu směr Děravý kotel, kde byl nejznámější vstup na Příčnou ulici. Žila sice v jedné z bohatších čtvrtí, ale ráda jezdila veřejnou dopravou. Tam si nikdo nevšiml, že je jiná. Sídlo rodiny Carrik nebylo moc daleko od centra a proto cesta netrvala tak dlouho jak by leckdo předpokládal. Takže za patnáct minut stála před Děravým kotlem. 

Pečlivě přemýšlela, jestli nákup potřeb do školy neodloží na poslední chvíli, ale něco jí našeptávalo, že by stejně příští den byl stejný a nic lepšího by nepřinesl. Vzala za starou ošuntělou kliku, z které se odlamoval lak. Jakmile vstoupila do Černého kotle, nastala vlna napjatého ticha, ale pak se po pěti sekundách nenechali trápit čistokrevnou. Povzdechla si. Bylo to tak vždy. Ale teď když se objevil znak pána Smrti na Mistrovství Světa ve Famfrpále si budou dávat větší pozor na to, v čí jsou společnosti. Zase si na ní budou všichni ukazovat. Jak to moc nenáviděla. Nebyla jiné. Nezáleží na krvi. Ihned si vzpomněla na svého otce, který by byl opačného názoru. 

Prošla rychle zaplněnou hospodou a nevšímala si pohledů, které ji propichovali. Vzadu za hospodou vyťukala sedmimístný kód do cihel a zeď se rozestoupila. Rychle na si oblékla fialový hábit se  stříbrným vyšíváním po krajích, límci a i  s majestátním mořským orlem vyšitého na zádech. Dnes nebyl vhodný nápad oblékat si ho v Černém kotli. Zeď, která měla plné cihle práce se svým rozestoupením, pomalu ukazovala Příčnou ulici. Ulici, kde jste si mohli koupit snad všechno, na co jste si vzpomněli. 

Toužebně se zadívala na malý krámek se sladkostmi, kde byly i Žertíkovy lentilky. Neodolala a ihned si koupila jednu krabičku. Druhý obchod, co jí přišel pod ruku, bylo krejčovství. Musela si nechat ušít nový hábit. Uniforma z Krásnohůlek by udělala moc velké pozdvižení. Musí se pokusit zapadnout. Nicméně i tak ji měla doma ve velké dřevěné skříni schovanou. Měla jí připomínat krásné časy v kraji víl. Kde vše kvete ať je už zima nebo jaro. Strávila tam až příliš moc času na to, aby mohla zapomenout, jaké to je pobývat v ráji na zemi.

V krejčovství strávila více času než předpokládala, ale výsledek stál za to stál. Měla ušitý hábit, který ji padl jako ulitý. Avšak nový hábit neměl na sobě znak koleje, ale ten se brzy dozví. Snad se nedostane do Zmijozelu. Vyšla z krejčovství a vytáhla pergamen a přečetla si co všechno si má koupit do čtvrtého ročníku. V Krásnohůlkách se učili z úplně jiných učebnic a nejen to, používali i jiné věci při různých hodinách. Snad jediný předmět zůstal po "staru". A to lektvary.

Seznam věcí do čtvrtého ročníku:

Seznam potřebných věcí do lektvarů:

• 1 měděný kotlík velikosti 2
• křišťálová koule
• skleněná koule
• čajové lístky
• inkoust a brk
• malý kotlík na bylinkářství
• velká sada lahviček
• přísady do lektvarů pro pokročilé: 
• ragory (lísty)
• dračí krev 
• houba čistivka 
• asfodel 
• pelyněk 
• bezoárové kameny (minimálně tři)
• sluncovka 

Učebnice 4. ročník:

• Učebnice přeměna 4. ročník
• Učebnice lektvarů 4.díl
• Obrana proti černé magii
• Fantastická zvířata
• Obludné obludárium 
• Jasnovidectví
• Příručka kouzelných slov a zaříkadel pro pokročilé
• Kouzelné formule

Povinná četba:

• Historie zvířat
• Doodly Markus - autobiografie
• Famfpál věků - Jonas Meck
• Nejznámější bystrozorové 18. století
• Motýl bez křídel - poezie

Protlačila se rušnou ulicí. Pobíhali tu malé děti, možná i budoucí spolužáci, co si toužili stejně jako ona v posledním týdnu koupit věci do školy. Malý hlouček chlapců se tlačil před obchody s košťaty a dívali se na nejnovější model Zametáku. Teď měla namířeno do obchodu, kde se prodávali věci do lektvarů. Milovala lektvary. Možná by šlo říci, že to bylo snad i její vášní. Vždy když měla volný čas, tak začala něco tvořit. Ať už lektvar proti zlým snům nebo na prodloužení vlasů. 

Vše se zdálo být v pořádku, až do chvíle než zřela skupinu tří lidí. Stál tu Harry Potter. Nepřála si, aby ji viděli v jeho přítomnosti. Odnesla by si to, otec by zuřil. Doufala, že dnes nejsou na Příčné ulici špehové. Smrtijedi mají oči všude, kde vás napadne. Byla jí jasné, že v blízkosti bude jeho banda Weaslových. Nesměla tu být déle než bylo zapotřebí. 

Něco jí napovídalo, aby mu sdělila, že je v nebezpečí. Ať si kryje záda. Nevěděla jak to říci, aniž by to nebylo zřetelné. Potichu se vplížila k pokladně a stará dáma pomalu počítala cenu. Bylo to úporné čekaní. Proklínala každou sekundu navíc. Mlčky zaplatila a jakoby nic odcházela pryč z knihkupectví. V duchu bědovala, že tu nemůže strávit zbytek odpoledne. 

Už je to tu zase. Utíkám pryč od problémů...

Dnes jí ale štěstí nepřálo. Zhruba pět metrů od hlavních dveří knihkupectví sebou sekla o podlahu.  Pouhé škobrtnutí a jak se to může zvrtnout. Na zemi byl nadzvednutý koberec a toho si nevšimla. Takže se natáhla na zem jak dlouhá tak široká. Nevydala ani hlásku možné bolesti. Byla naučena, aby svou bolest držela v sobě. U čistokrevných se to považovalo za ztrapnění své krve. Měla "pouze" odřený nos. Teď si jí určitě všimnou. Tiše zaúpěla. Měla jít opatrněji.Od pokladny sice vyšla ve chvíli, kdy Harry Potter zmizel ze scény, ale místo něho se k ní přiřítil Ronald Weasly. 

,,Jsi celá? K zemi to je docela daleko." zasmál se, nabídl jí ruku a pomohl jí na nohy. Nemohl si nevšimnout lišeje na obličeji, ale dříve než mohl něco říci, přiběhla Hermiona. Což je asi ta nejbystřejší dívka v místnosti. Na první pohled se zdála být milá snad i krásná. 

,,Rone kam jsi zmizel?" řekla, ale jakmile uviděla, jak pomáhá nějaké dívce na nohy, začala pomáhat také. Stanula u nich jako blesk a oprašovala Elei hábit. ,,Je ti něco?" zeptala se Elei a podívala se na lišej na obličeji. Opravdu nevypadal dobře. Táhl se od nosu až k čelu. Bez první léčby by se zde mohla pyšnit snad i malá jizva. Začala něco horečně vyndávat ze své malé kabelky. 

,,Ne jsem v pořádku. Já jen zakopla." vysvětlovala honem Elei. Chtěla už být pryč. Musela být pryč. Kdyby tohle viděl její otec a Draco, oba by šíleli. Neměli je v lásce. I když je to vlastně smutné. Zdá se, že to jsou milí kouzelníci.

,,No ty teda umíš padat. Máš lišej na nose. Ale vše se dokáže spravit, teda minimálně toto zranění." vytáhla hůlku a chtěla jí to zpravit. Elei ji však zarazila. I pouhé kouzlo od cizího kouzelníka by poznali. Viděla to už tolikrát. Tolik nevinných životů bylo kvůli cizímu kouzlu zmařeno. Tolikrát...

,,Ne, to dokážu sama." odmítla pomoc a vyndala svoji hůlku z rukávu a jen si poklepala na nos a lišej byl v tu ránu pryč. Nikde žádný náznak po zběsilém nájezdu na podlahu. Její hůlka byla z jasanového dřeva a uvnitř bylo péro z griffina. Dlouhá, krásná, úzká hůlka s mírným vyrýváním pírek po stranách.

,,Ty jsi neřekla žádné zaklínadlo?" zeptal se s údivem Ron. Hermiona to dychtila taky vědět. Pootevřená ústa mluvila za vše. 

,,Po nějakém čase určitá zaklínadla, které většinou používáte často, budete moci používat bez vyřčení kouzla. Ale zbytek je ve vaší hlavě. Alespoň tak jsem to slyšela." a poklepala si na mozek. Tihle lidi se ji pomalu začínali líbit. ,, Já už budu muset jít." Pečlivě se jim podívala do tváří, jsou to přátelé Harryho Pottera, určitě mu to vyřídí. Musí. Přece by nenechali přítele na holičkách Přiblížila se k nim a zašeptala:,,Doufám, že Vám není nic po útoku na mistrovství. Bylo to o fous. Dávejte na sebe pozor. Pořád tu jsou kolem." významně se podívala po celé místnosti. ,,Pozorují vás ať jste kdekoliv. Koukejte koutky očí." varovala je. Mrkla na ně a zmizela v bílém oparu doprovázené silnou vůní levandule.

Hermiona se podívala na Rona. Ten však pokrčil rameny, že opravdu nic netuší. Měli se už k odchodu, ale pak si všiml knížky na zemi, co upustila, když tak šikovně padala. Vzal ji a zajímavě si ji prohlédl. ,,Čtvrtý ročník?" zeptal se s údivem. Znovu se podíval na ono místo, kde předtím Elei zmizela. ,,Hermiono není to hodně na třetí ročník. Je stejně stará jako my. A umí se přemístit bez letaxu. To je doopravdy něco." a obdivně zavýskl.

Hermiona se zamyslela. ,,Rone na škole jsem ji ještě neviděla. A kdyby tak je nejspíš ve Zmijozelu, podle toho mořského orla, kterého měla vyšitého na zádech." Ron nechápavě zavrtěl hlavou. Hermiona si povzdychla. ,,Patří rodině Carrik, čistokrevné rodině. A taky nás varovala. Kdo to jen může být?"a zasunula pramen neposedných vlasů za ucho.

,,Hmm..." souhlasil Ron. ,,Budeme ji muset najít ve škole, abychom jí to mohli vrátit." Ale něco mu nešlo z hlavy. ,,Hermiono a od kdy se zabýváš studiem čistokrevných rodin?" Hermiona chtěla už odpovědět, ale v tu chvíli se objevil ze zadní části obchodu jejich dlouholetý kamarád a přítel.

,,Hele lidi, co tady vyvádíte?" zeptal se Harry, kterému to připadalo divné, že oba jeho nejlepší přátelé náhle zmizeli.

,,Už nic." odpověděl v klidu Ron. Oba dva se rozešli k Harrymu. Samozřejmě mu vzkázali, co po nich záhadná dívka chtěla. Ale měli ještě spoustu práce. Museli najít tu zapeklitou knížku, co Hermiona tak moc chtěla. 

Elea se přemístila k sobě domů. Nikdy nikomu neřekla, že to umí, no až na paní Maximu, ještě když byla u Krásnohůlek. Byla vlastně první, která si toho všimla. Teda až na Wana, jejího nejlepšího přítele.

Ten věděl vždy o všem. Když se objevila se u sebe v pokoji, hodila všechny věci z postele do kouta a pak si do ní lehla. Byl to jeden z nejútulněji pokojů v celém domě. Přemýšlela jestli neřekla hodně. Povzdychla si a zavřela oči. Stejně už to nevrátí. Nesměla na to myslet, kolik pravidel dnes porušila. Nikdo se nic nedozví. Alespoň v to doufala. Život čistokrevných není jednoduchý. Raději by se narodila do úplně jiné rodiny. Ne do této rodiny spojené s Voldemordem a těmi nejhoršími stvůrami z kouzelnického světa. Přála si být klidně i mudla a hlavně nevědět o tomto společenství, samozřejmě o Voldemortovi. Vše bylo kvůli němu tak moc komplikované. A ke všemu mělo se teď v brzké době něco stát. Něco velkého. Zatím netušila co a ani nevěděla, jestli to chce vědět. Všichni návštěvníci jejich sídla byli vždy nervózní a teď se dokonce i zamykali. Kdo ví, co plánují teď. Mistrovství světa bylo pouhým začátkem jejich zkázy. 

****

Bylo první září deset hodin ráno, vše napovídalo, že dnes bude krásný den. Vítr jemně vál a ptáci cvrlikali v nejbližším parku, jako o závod. Elea Emma Carrik se chystala vstát, ale vůbec se jí nechtělo, ale co naplat. Do školy se musí. S velkým přesvědčováním sama sebe vstala a oblékla se do oblečení, co si předchozí večer stihla připravit. Černé džínsy s kostičkovanou košilí nebyl nejhorší outfit. Učesala a svázala si rychle vlasy do copu, vyndala z pokoje svoje zavazadla do Bradavic. Nebylo jich moc. Moc toho nepotřebovala. Nechala naschvál otevřené okno, aby její nejlepší přítel mohl domů. Sešla dlouhé točité mahagonové schody a těšila se na snídani.

,,Slečno Eleo, dobré ráno." řekla domácí skřítka Gy, která zrovna šla kolem. V domě bylo celkově 5 domácích skřítků. Docela dost na jednu rodinu. Nejoblíbenější skřítka Elei byla právě Gy. 

,,Dobré ráno, Gy." řekla Elea a zářivě se na ni usmála. Gy to jako obvykle vykolejilo a ihned vzala její zavazadla a odnesla do předsíně domu. Vešla do jídelny, kde ji hlasitě přivítali její mladší sourozenci - dvojčata Alex a Danny.

,,Ahoj Elei." pozdravili ji současně oba dva. Byl to takový jejich zlozvyk mluvit to stejné, co říkal ten druhý ve stejnou chvíli. Byli skoro identičtí, až na jednu pihu na předloktí, takže pro běžné lidi, co je potkávali na ulici, byli k nerozeznání. Teda snad s výjimkou léta, kdy nosili krátká trička a jejich předloktí byla vidět. Vzhledem byli velice podobní otci, černé  vlasy jako uhel i rysy v obličeji po něm zdědila. Jen oči ty zůstávali azurově modré, přesně takové měl děda s matčiny strany.

,,Dobré ráno kluci." odpověděla jim a zasedla vedle nich na židli. Stůl byl velký v obdélníkovém tvaru. Domácí skřítkové jí ihned naservírovali báječnou snídani. Vždy je uměli svým uměním překvapit. ,,Děkuji." poděkovala jim a ti se, stejně jako Gy, rychle s rudými lícemi se vypařili.

,,Víš, že kdyby tohle věděl otec, že by tě potrestal?" zeptal se Alex. 

Elea kývla. Samozřejmě to věděla, ale ráda porušovala otcova pravidla. Ale samozřejmě, to co říkala domácím skřítkům myslela upřímně. Viděla je jako sobě rovným. Byli to oni, kdo jí uzdravovali zranění, když se jako malá poranila. Byli ti, kterým vše říkala a vždy věděla, že to nikomu nepoví. Leckdy přemýšlela, že jim pořídí nové oblečení. A brzy to tak udělá. Plánovala to na Vánoce. Klidně ať se otec zblázní. 

,,Tak by jsi siměla dávat pozor." nabádal ji Danny.

Elea se upřímně zasmála, tohle se nestávalo často. ,,Neříkej mi, že ty se o mně bojíš. Ty velký Danny Robert Carrik. Já pukám smíchy." zasmála se a konečně se zakousla do toastu, který byl samozřejmě výborný. 

,,Pukáš, tak to chci vidět." ozval se hlas za dveřmi. Všichni tři se otočili a uviděli svého nejstaršího bratra. Ten stejně jako Elea přestupoval, ale ne z Krásnohůlek, ale z Kruvalu.

,,Fakt vtipný Matte, jako bych to dokázala." řekla ledabyle a už se nenechala rušit při jídle. ,,Ale s určitým kouzlem..." a jukla na své mladší bratry, kteří jí viseli na každém jejím slově, co řekne. ,,By to asi šlo." Alex a Danny zaúpěli, protože nezjistili to určité kouzlo. Chtěli pukat. Pak stejně jako, když přišla Elea, přiběhli skřítci k Mattovi a dali mu k snídani přesně to, co měl ráda. A ten jako Elea jim poděkoval.

Danny se podíval na Alexe, který se ládoval zrovna rohlíkem s oříškovou nutelou. ,,Naši sourozenci se pokoušejí zabít." prohodil.

,,Jsou šílení." poznamenal Alex. Pak se na sebe Elea a Matt na sebe podívali, pouze pokrčili rameny a zakřenili se.  Pouze dodržovali kodex správného chování. Nakonec i ten jim byl vtloukán od dětství do hlavy.

Matt a Elea, byli si velice podobní. Rádi četli knížky, rádi poslouchali vážnou hudbu, rádi si povídali a uznávali všechny vtípky, naslouchali jeden druhému, trávili společně hodně času, když měli možnost, ale toho naneštěstí moc nebylo, ale hlavně nechtěli být čistokrevní.

,,Kluci, doufám, že máte všechno připravené do Bradavic." nadhodil Matt. Kluci kývli a ládovali dál do sebe lahodnou snídani. Mysleli si, že už do Vánoc nebudou mít k jídlu tak moc lahodné jídlo.

Elea zatím vstala uklidila po sobě talíře a hrníčky. ,,Tak já ještě jdu do pokoje, pro Wana. Měl by se už vrátit." a už se chystala vyjít z jídelny, ale Matt ji chytil za rukáv. Vycítila negativní emoce.

,,Máš se ještě stavit do otcovi pracovny, chce si s tebou ještě promluvit. Draco." řekl potichu. Aniž by mladší sourozenci něco slyšeli. Nechtěl, aby se mladší sourozenci strachovali o svou starší sestru. Stačilo, že se o ní bál on. 

Elein obličej potemněl. Kývla. ,,Rozumím, takže za pár minut v předsíni. Budu spěchat." 

,,Drž se." zašeptal, ale byl si jistý, že ho jeho sestra slyšela, protože zvedla palec nahoru.

Elea šla tmavou chodbou až k otcově pracovně. Ze stěn na ni koukali, její předci. Staré zašedlé tváře, které ji s opovržením pozorovali. Byla si jistá, že věděli o všem, co v tomhle domě dělala. Od děkování domácím skřítkům, či učení se bílé magie. Ale nebylo to takto pořád. Když tu byla ještě matka, tak hýřili optimismem. Mohli jste si s nimi popovídat o starých časech i něco zajímavého se dozvědět. Povzdechla si. Kde jsou ty časy. Zaťukala a vzala za kliku otcových dveří. Její otec seděl za stolem a něco horečně hledal. Ani ji nepozdravil. Takto to bylo pořád. Elea si pouze sedla do křesla před stolem a čekala až si jí otec všimne.

,,Dobře Eleo, tady máš papíry pro Brumbála, kvůli tvému přeřazení. Matthew už své dostal včera večer." řekl hlubokým hlasem a podal jí obálku zapečetěnou jejich rodinným znakem. Elei pouze kývla, že rozumí. Vždy byla nerada v přítomnosti otce. Sice nebyl označkovaný smrtijed, ale měl k tomu blízko. Opravdu blízko. Minulou schůzi se o tom bavili, že by bylo vhodné, kdyby ji měl. ,,Nezapomeň, že jsi tam kvůli Dracu Malfoyovi, nic jiného tě tam nemá zajímat." připomněl jí.

,,Ano vím otče." znovu kývla a už si přála být pryč z této místnosti. Tmavé zákoutí místnosti se na ní jako vždy dívali a zkoumali, jestli něco nemá. Něco, co by jí ještě mohli vzít.

,,Víš, že máš Draca chránit svým vlastním životem. Byla by to velká ztráta, kdyby se mu něco stalo" řekl velice ustaraně a upravil si svůj poloknírek na bradě.

A byla by to pro tebe velká škoda, kdyby se mě něco stalo. Jsem pro tebe jen subjekt, který slouží k tvým plánům?

,,Jeho schopnosti by mohli Pánovi zla v budoucnosti hodně pomoc." řekl klidně a podíval se Elei do očí. Usmál se a ukázal prstem na dveře. Elea kývla, vstala ze křesla a došla ke dveřím. Vzala za kliku, ale když v tom zaslechla otcův hlas: ,,Dbej na to, aby se z tebe stala mocná čarodějka, ať je matka na tebe pyšná." Znovu kývla a ihned se vypařil kanceláře.

Tam se opřela o dveře a těžce dýchala. On zmiňoval jejich zesnulou maminku. Tu, která zemřela před třemi lety. Byla to pro ní i její bratry velká rána. Otec pomalu smrtijed a jejich matka byla vlastně to jediné, čemu se dalo doma věřit, kromě domácích skřítků. Musel ji zmiňovat zrovna teď. Už dlouhou dobu vnímala jak jeho slova ji strašně ovlivňovala. Chtěla se mu vzepřít, ale šlo to velice těžko, někdy vůbec ne. 

Mami, jak jsi tu jen mohla žít. co tě tu tak dlouho drželo. Jak jsi mohla mít ráda takového člověka. Vadilo ti jeho spojení s Pánem zla? Jak si to jen mohla tak dlouho vydržet?

Z jejího přemýšlení ji přerušil její mladší bratr Alex. ,,Elei!" volal na ní z haly. ,,Za chvíli bude jedenáct, musíme na nádraží." volal hlasitě. ,,Pospěš si nebo to nestihneme." 

,,Jasně, hned jsem dole." zavolala zpět na něj a doběhla do svého pokoje. Vyšla na balkón a uviděla svého nejvěrnějšího přítele Wanu - mořského orla. ,,Budeme muset jet. Do Bradavic." řekla mu orlím jazykem, to byla právě jedna ze schopností, co se dědila v jejich rodu a to jen v ženské linii, takže kluci na tuto úřednost mohli zapomenout. 

,,Madame Elei, jsem tak rád, že jste si pro mě přišla. Už jsem si začínal bát, že mě dáte do klece. Nemám rád vězení." řekl jí své největší obavy. Vzlétl a usadil se jí na rameni.

Elea se usmála. Byl to její nejvěrnější přítel, od té doby, co její otec odehnal všechny její přítelkyně v Krásnohůlkách. Vždy tu byl pro ní. ,,Já bych tě nenechala v kleci. Vím, jak ti vadí." řekla a pohladila ho po jednom křídle. Sehnula se k židli, kde měla tašku přes rameno, která byla očarovaná, takže se do ní dalo dát více věcí než do jiné. Přehodila asi ji přes rameno a došla ke dveřím pokoje. Naposled se podívala na pokoj. Za chvíli bude deset hodin. slunce pomalu dosahovalo svého vrcholu. Naštěstí měla pokoj v jižní sekci sídla. Slunce sem dopadalo nejdéle v každém ročním období. Pohlédla na svoji výstavku rodinných fotek. Ani na jedné nebyl její otec. Jen její matka se svými syny a dcerou. Ta se vždy usmívala. ,,Na Vánoce se vrátíme." řekla potichu. Pozdrav patřil její matce. Ta se jen usmála a kývla.

,,Madam Elei, vše bude v pořádku. Nebojte se, vše se zpraví." řekl Wana, když se jí snažil uklidnit.

,,V to doufám." a zavřela dveře svého pokoje a seběhla do haly. Tam už čekali její bratři. Ti nejmladší mírně nervózní, protože to byl jejich první den. A Matt toho samozřejmě využil a utahoval si z nich. Jakmile však uviděli Elei, tak ihned přestali.

,,No konečně." řekl naštvaně Danny a přešlápl si. ,,Jestli vůbec stihneme vlak s tím jak chodíš pořád pozdě a jestli ne, tak je to tvoje chyba." a dělal nasupeného Dannyho.

,,Jasně, jasně." a rozcuchala mu vlasy. ,,Ale pravda musíme to stihnout." podívala se na hodinky za čtvrt hodiny jedenáct. Přes Londýn to nestihnou, nakonec začínala dopravní špička. Letax v té oblasti nebyl přístupný, to kvůli mudlům. No tak jedině. ,,Eril, mohla by jsi prosím přijít." řekla do prázdna. V tu chvíli tu stála malá skřítka.

,,Co si přejete má paní?" zeptala se. Prohlédla si všechny čtyři a přikrčila se.

,,Nemáš důvod se krčit Eril. Chtěla bych tě o něco požádat. Přenesla by jsi nás prosím na nástupiště 9 a 3/4, prosím." oznámila jí požadavek a Eril se usmála.

,,Jak si přejete má paní." Kluci se usmáli, věděli, že Elei něco vymyslí. Vždy s něčím přišla. ,,Musím Vás ovšem požádat, aby jste se mě chytli." řekla a nastavila malinké ruce Mattovi a Elei. Ti se ji chytli a ukázali své ruce dvojčatům.

,,Ale co naše zavazadla?" zeptal se Alex s pohledem na nich.

,,O to se postará Gy." oznámila Eril. Alex kývl. ,,Prosím zadržte dech." řekla jim Eril a v tu ránu zmizeli.

Z ničeho nic se objevili až na nástupišti, kde stál zářivý červený vlak jedoucí do Bradavic. Čarodějové a čarodějnice na nástupišti se ohlédli, kdo sem přicestoval. Tahle oblast byla zvláště zabezpečená a hlavně kvůli přemísťování. Proto nebylo zrovna časté, že by se tu někdo znenadání objevil.

,,Wow!" ujelo dvojčatům naráz. ,,To je úžasný!"

Elei se usmála, ráda viděla své bratry šťastné. Otočila se, aby poděkovala Eril, ta však tam už nestála, místo ní tam byli jejich zavadla. ,,Děkuji Vám." řekla do vzduchoprázdna. Usmála se. Mohla se na ně kdykoli spolehnout.

,,Tak a jdeme dát kufry do nákladového prostoru." oznámil Matt a všichni čtyři sourozenci popadli svá zavazadla a rozešli se k nákladovému prostoru na konci vlaku. U dveří tam stál statný chlapík a skládal je všechny na jednu velkou hromadu.

,,Tak podejte mi je." a ukázal na jejich zavazadla. Zářivě a příjemně se na ně usmál, když si od nich bral kufry. ,,Asi jdete poprvé do Bradavic co? Nové kufry. To se hned pozná." Alex a Danny vesele přikývli. ,,Tak hodně štěstí." popřál jim a bral si dál další zavazadla od jiných studentů.

Pak si našli prázdné kupečko, pohodlně se usadili a čekali než se vlak rozjede. Nikdo je nepřišel vyprovodit, nikdo se nepřišel rozloučit, nakonec proč, že ano. Dvojčata vytáhli karty a začali proti sobě hrát válku. Matt začal číst novou knížku s jménem 100 důvodů proč nezabíjet komáry a Elei? No ta jednoduše usnula opřená o okno. Konečně vytoužený klid jí přešel naproti. Wana si zatím sedl nahoru na zavazadlový prostor. 

,,Dáte si něco milánkové?" zeptala se starší paní s vozíkem plných sladkostí, která probudila Elei ze snění." Trochu sebou škubla a podívala se na hodinky tři hodiny odpoledne. Podívala se na kluky všichni byli oblečení v hábitu. Ten čas opravdu letěl. 

Dvojčata ihned vyskočila a vyžádali si od paní deset čokoládových žabiček, čtyři krabičky žertíkových lentilek, kyselé gumy a dalších pár sladkostí. Matt jim podal peníze, ti zaplatili a vrhli se na sladkosti jako hladoví draci.

,,Chceš taky Elei?" zeptal se Alex a nabídl jí celou krabičku žertíkových lentilek. Kývla a vzala ji od něj. Otevřela ji a vzala první fialovou lentilku. Měla štěstí, protože chutnala jako čokoláda. Taktéž i jako ostatní si vždy přála, aby nenarazila na nějakou, která by chutnala jako trolí holuby. 

,,Koukám, že jste se už převlékli." řekla a všichni přikývli. ,,A Malfoy tady nebyl, doufám?" zeptala se s obavami. Vstala a začala hledat svoji tašku. Měla v ní přichystaný hábit. 

,,Neboj sestři tvůj snoubenec o tebe nejevil žádný zájem." odpověděl jí Matt s čokoládovou žabkou. ,,Myslím, že se to stejně rozkřikne. Ať Krásnohůlky, Kruval nebo Bradavice, drbny jsou všude, takže by jsi měla čekat zajímavé pohledy ze všech stran."

,,No jak si řekl, drbny jsou všude." souhlasila s ním a ze své tašky vyndala hábit černé barvy zatím beze znaku. Podívala se na Wana, jestli jde s ní, ten kývl a přistál jí na rameni. ,,Jdu se převléct, takže za chvilku tu budu." oznámila jim a zmizela jim z dohledu.

Vyšla na chodbu, tam bylo vylidněno. Zdálo se, že paní se sladkostmi, na několik minut zkrotila bandu děcek ve vlaku. Prošla celou chodbou bez většího povšimnutí. Z některých kupeček se ozýval smích a z některých ticho. Pokrčila rameny a došla na záchod, kde za sebou zavřela a zamkla dveře. Wana se usadil na držátku ručníku a stále mlčel.

,,Wane děje se něco? Vždy máš, co říci." zeptala se Elei a začala se převlékat do hábitu.

Mořský orel se neklidně pohnul. Povzdechl si. ,,Stále nesouhlasím s tím vaším zasnoubením. Tvůj otec tě jen využívá. Jsi si toho vědoma, že Elei?"

Elea si na sebe právě brala černou přehýbanou sukni. Wana ji vždy viděl do srdce. Pomalu kývla. ,,Jsem si toho vědoma. Až budu plnoletá odejdu společně s bratry z domu a už se tam nikdy nevrátíme. Nechci bohatství, nechci být čistokrevná, chci být prostě jen Elea Emma Carrik. Nakonec Carrik bylo matčino rodné jméno, jenže otec si ho přivlastnil. Chtěla bych naše jméno očistit, ale otec má nade mnou velkou moc. Nedokáži mu vzdorovat. Je, jak to říci..." hledala to správné slovo, jak vyjádřit ten pocit, když mu nedokáže vzdorovat.

,,Jako by ti vlezl do hlavy." doplnil ji Wan.

,,Přesně." souhlasila. ,,Nedokáži mu, i když jakkoli chci, nedokážu mu vzdorovat." povzdychla si a natáhla si na sebe halenku.

,,Nitrozpyt..." zamumlal Wana.

,,Co jsi říkal, mluvil jsi potichu." řekla Elea a dostala se k zrcadlu. Rozpustila svůj culík. Její vlnité vlasy ihned dopadli na její ramena. Upravila si ofinu a pramínky, které neposlušně vystávali ven.

,,Až v Bradavicích." odpověděl jí Wana a znovu jí sedl na rameno. ,,V Bradavicích začne nová epocha. Budeš dost silná na to, aby jsi vzdorovala svému otci."

Elei se otočila a podívala se Wanovi do orlích očí. Viděla, že to myslel vážně. ,,Okey." řekla zmateně a vyšla společně s Wanem a jejími věcmi ze záchodku ven, kde se zatím udělala fronta. Všichni na ní civěly. Byla si jistá, že ji slyšeli mluvit s Wanem. A k tomu Wan. No, kdo normálně nosí na rameni mořského orla a ještě si s ním povídá? Těžko někoho takového znaly a k tomu neměla na hábitu znak. Pomalu se proplížila uličkou u záchodu a stála znovu sama. Otočila se a slyšela hlasy dívek, jak se o ní baví.

,,Budeš si na to muset znovu zvyknout. V Krásnohůlkách to bylo ze začátku úplně stejné." chlácholil ji Wan.

Elei přikývla. ,,Však já vím, ale je hrozné, někomu říkat, že tě slyším jen já. Je pravda, že skřehotám, když s tebou mluvím, ale jsem to já." povzdychla si, chtěla jít v klidu dál, ale z jednoho kupečka se vyvalil rusovlasý kluk a málem ji porazil.

,,Jéé, promiň." začal se hned omlouvat. Pak si, ale něco uvědomil. ,,Ty jsi ta, ta co byla v knihkupectví. Hermiono!" zavolal. Elea se na něj zmateně podívala a pak si uvědomila, kdo to vlastně je. To je ten Weasly, ten co je v jednom kuse kolem Harryho Pottera.

Z kupečka před nimi se vyhrnula dívka s dlouhými vlnitými vlasy a podívala se na ni. Jako první se podívala na Wana a pak na Eleu. ,,No Rone?" zeptala se.

,,To je ta." náhle si uvědomil, že nezná její jméno. ,,Jak se vůbec jmenuješ?" zeptal se.

Elei se na něj podívala jako spadlá z višně. Málem ji porazí, začne o ní mluvit jako o té a pak se zeptá na jméno. No..

,,Radši pojďte dovnitř." řekla hnědovláska a uhnula se z dveří. Elea zmateně za ní vešla do kupečka. Ron za nimi zavřel dveře. Nestáli o cizí návštěvy. Elea se objevila v příjemně vyhřátém kupečku. U okna seděl, ten Harry Potter a vypadalo, že spí, ale opak byl pravdou.

,,Koho jste to jsem přivedli?" zeptal se a podíval se na ní svými smaragdovými oči zahalenými brýlemi. Lépe se opřel a prohlížel si nově příchozí. Nemohla si nevšimnout, jak si prohlíží orla mořského na jejím rameně.

,,No to bych taky rád věděl." odvětil mu Ron a sedl si vedle něj. Hermiona si sedla napříč Ronovi a Elei nic jiného nezbývalo, než si taky sednout.

,,No, he..." podívala se na ně. Každý z nich se na i zářivě usmíval, snad kromě Harryho. Ten seděl a v obličeji měl neutrální výraz. ,,Jmenuji se Elea Emma Carrik." řekla a podívala se na ně, jak zareagují. Její rod byl velice známý, no když Vám tatíček pracuje na odboru záhad jako šéf, kdo by se divil, že?

,,Ron Weasly." nastavil jí ihned ruku.

Elea ji příjmula a mírně si poklepali rukou. ,,Elei." odpověděla mu. Náhle se ozval Wan. Pro ostatní to byl pouze skřehotání orla, ale pro Eleu ne.

,,A mě nepředstavíš?" ozval se dotčeně. ,,Jsem v přítomnosti Harryho Pottera, toho kdo se zasloužil přivézt Voldemorta, alespoň na kousek do hrobu."

Elei se zasmála. Tohle bylo poprvé, co se Wana něco dotklo. A nečekala, že zrovna tohle. ,,Dovolte, abych Vám představila samozřejmě i Wana, mého nejlepšího přítele." a rukou na něj ukázala.

Harry jako by zkameněl. ,,Ty umíš mluvit s ptáky?" vykřikl na ni. Velice ho to zajímalo, poprvé potkal někoho dalšího, kdo uměl mluvit s nějakým určitým zvířetem.

Elei se chabě usmála. ,,Jó, umím." Jí se jen tak nestalo, že by se někdo se zájmem ptal na tuto přednost.

,,Harry ty se neumíš chovat. Nejdřív by jsme se měli alespoň přestavit." kárala ho Hermiona. Pak sama natáhla ruku k Elei a řekla: ,,Jmenuji se Hermiona Grangerová, kamarádka těchto dvou pak, kteří ani nevědí, jak se chovat v přítomnosti dam."

Elea se poprvé v jejich přítomnosti zářivě usmála. Její orlí oči, jako by na chvilku zmizeli. ,,Elei, těší mě." a poklepala si s ní rukou.

,,Harry Potter velice mě těší." a ten dokonce vstal, takže musela taky. Společenská pravidla to kázala.

,,Elei a Wana taky velice těší, že konečně potkal člověka, který se zasloužil alespoň na kousíček, dostat Voldemorta do hrobu." znovu se usmála.

,,Ty se nebojíš vyslovit Voldemortovo jméno, i když víš, co se stalo na mistrovství světa?" zeptal se a oba dva si znovu sedli.

Elea zakroutila hlavou. Nikdy jí nevadilo nazývat věci či lidi jejich pravím jménem, ba dokonce ani Lorda Voldemorta. ,,No řekněme, že něco málo vím o tom vpádu smrtijedů a ne jen z Denního věštce." zachmuřila se.

,,Už jsem si vzpomenul. Říkala jsi něco o tom, když jsme tě poprvé potkali v knihkupectví, že si máme dávat pozor, ne?" zeptal se Ron a zkoumavě se na ni podíval.

Teď se ozval Wan. ,,Co jsi jim Elei řekla?"

Elea začala křaplavě mluvit. ,,No, že si mají dávat pozor, že je pořád hlídají, že tu stále jsou."

,,Aha, že jsi mi to neřekla. Mluv klidně dál, nevěřícně na tebe koukají." řekl jí a zasmál se.

Elei se na ně nenápadně koukla. ,,Jsem divná, co? Mluvím s orly." Nervózně si poposedla.

,,Ne vůbec, nejsi. No .. spíš chci říci, že prostě neznáme kromě Harryho, že dokáže mluvit se zvířaty. Je to prostě nezvyklé." vysvětlil jí Ron. ,,Že Harry." a podíval se na něj.

Ten přikývl. ,,Když jsem poprvé promluvil s hadem, tak si mě začala škola plést s potomkem Salazara Zmijozela. Bylo to hrozné, kamkoli jsem se hnul, každý na mě hned ukazoval. Ale když nad tím teď přemýšlím, chodíš k nám vůbec do školy, vidím, že nemáš na hábitu žádný znak koleje."

,,Přestupuji do Bradavic z Krásnohůlek. A důvod? Můj otec, jinak bych to nenazvala. Stejně jako můj bratr z Kruvalu." řekla nezávisle.

,,Ty jsi byla v Krásnohůlkách?" vykoktal Ron. V Bradavicích se táhla pověst, že holky z Krásnohůlek, mají tu nejladnější a nejkrásnější magii. A že všechny jejich holky jsou velice krásné. ,,To pak, když se na tebe koukám, to hned vysvětluje." řekl a v tu ránu dostal od Hermiony pohlavek. Elei nepatrně zrudla.

,,Ronalde!" štěkla na něj.

,,Promiň, ale vždyť se na ni podívej, Hermio..." už to nedořekl a znovu dostal pohlavek.

Elea se společně s Wanem začali smát a to je zastavilo. Nemohla se přestat smát. Prostě ji dostalo, to jak se k sobě chovali. Tušila, že budou spřízněné duše, ale že až tak. Začalo se jí tady líbit.

Harry Potter však jen tak nezapomněl na varování od Elei. ,,Ty Elei, ty víš víc než se zdá že?"

Elei přikývla. Nechtěla o tom mluvit. Ale to, co běžně slýchávala na jejich setkání, no musela ho jednoduše nějak bránit. Snad mu neřekne více než je nutné.

Pak jako by to sám osud chtěl, dříve než se Elei stačila rozpovídat, se dveře kupečka a stál v nich překvapený a hlavně naštvaný Malfoy. ,,Eleo?" divil se. Harry, Ron a Hermiona se ihned postavili. Byli připraveni k boji. Kdykoli a kdekoli.

,,Vypal odtuď Malfoyi!" vyhrožoval mu Ron. ,,Zde nejsi vítán." řekl chladně.

Draco Malfoy se znovu, jako by se sám sebe snažil přesvědčit, že tohle není Elea. Že není v přítomnosti Harryho Pottera a jeho bandy. ,,Uhněte mi z cesty." pokoušel se dostat dovnitř, ale bránili mu v tom Harry a Ron.

,,Jak Ron řekl, tady nemáš co dělat." zopakoval mu Harry. S čímž Malfoy hlasitě nesouhlasil. Jeho a Elenin zásnubní prsteny začali zářit. Elea se zatvářila zmateně, jejich prsteny byli sice blízko sebe, ale ne tak moc, aby se jako předtím, když se poprvé rozzářili. Co se to dělo?

,,Elea je moje snoubenka." čímž všechny odzbrojil a konečně se dostal dovnitř kupečka. ,,Eleo jdeme." rozkázal. Chytil ji za ruku a táhl pryč z kupečka.

,,Draco, pusť mě. Já umím chodit sama. Au." vyjekla bolestí, protože ji Draco držel velice pevně, až jí do očí vhrkly slzy. 

Wan neskrývaně nesouhlasil s chováním Draca k Elei. Vyletěl a přistál Dracovi na hlavě. Draco sice měl jednu ruku plnou, ale stále byl silný, takže Wana odhodil na druhou část kupečka. Wana silně narazil na sklo a volný pádem dopadl na sedačku.

Elei i přes sílu a bolest, kterou ji Draco držel se mu vysmekla a běžela pro Wana, který ležel nehybně na kusu sedačce, kde dřív seděl Harry. Vzala ho do náručí. Zdálo se, že nemá nic zlomené. ,,Wane, Wane odpověz. Wane!" pomalu už na něj křičela. Ten jí však neodpovídal. Elea se otočila a podívala na Draca, ten v ten okamžik odletěl na stěnu v úzké chodbičce a byl tam přitisknut na sklo okna a nemohl se hýbat, ale mluvit mohl. Vyděšeně se na ni díval. V Elei vřela krev. ,,Draco tohle ti neprominu! Nikdy!" 

,,Elei.." snažila se ji uklidnit Hermiona, která se jako první probrala z toho, jak přimáčkla pomocí nevyřčeného kouzla Malfoye ke zdi. Ten se tam svíjel a pokoušel se z toho kouzla dostat.  ,,Eleo promiň já nechtěl. Nechtěl jsem mu ublížit. Pusť mě!" 

,,Ale chtěl! Dlouho se ke mně nepřibližuj. Neručím za sebe!" křikla na něj a vyběhla pryč. Pak Malfoy po cca 15 sekundách spadl dolu na zem. Ron, Harry a Hermiona se na něj dívali, jak si pyšně oklepává prach z černého obleku a odchází pryč. 

Zavřeli za sebou dveře a všichni tvrdě dosedli na sedačky. Jeden na druhého se podívali. Jako první zbořila hradby Hermiona. ,,Viděli jste to? To, jak poslala Malfoye na stěnu, aniž by něco řekla. A ta snoubenka, nemyslím si, že by v tomhle zrovna Draco lhal, je sice pitomec, ale v tomhle nikdo nelže." 

Ron nesouhlasil. ,,Já si teda myslím, že Draco Malfoy je schopen všeho. Ale dnešek nám dal jeden důležitý poznatek. V Krásnohůlkách se učí něco navíc." Tím jejich debata neskončila, měli mnoho, o čem si chtěli povědět.

Elea běžela co jí síly stačili. Běžela ke svým bratrům. V hlavě proklínala Draca za to, co udělal jejímu příteli, zranil Wana. Dveře se málem rozlétly, když je otevřela a Matt byl ihned na nohou. Vzal ihned hůlku, kdyby něco, ale když uviděl ubrečenou Eleu ihned ji schoval. Dvojčata zatím zavřeli dveře a dívali se na ty dva.

,,Co se stalo?" Elei, co se stalo Wanovi?" ptal se převzal si ho od ní a začal si ho prohlížet. Mírně mu zvedl křídlo, zkontroloval vnější zranění. 

,,Draco, to Draco ho odhodil, on ho hodil na stěnu." vykoktala vyděšeně. ,,Matte co je mu? Jestli jo, jdu zabit Draca. Matte." začala s Mattem třást. ,,Matte." Cítila se bezmocná jak nikdy.

,,Elei zklidni se. Má jen lehký otřes mozku, alespoň myslím. Ale chtělo by to zajít za učitelem magických stvoření, aby ho pro jistotu zkontroloval. Vzal ho a lehce položil Elei na kolena. ,,Hlídej ho. Měl by se do pár hodin probudit, ale jen kdyby. Prostě ho hlídej." řekl vynervovaně. 

,,Okey." přikývla a objala Wana. Bála se o něj. Tak moc až to bylo neskutečné. ,,Wane..." promluvila orlí řečí, ale neodpovídal. ,,Ať ti nic není. Wane." Pak po pár minutách možná citovým vyčerpáním nebo ba dokonce i naštvaností usnula.

Probudilo ji až pískání mašiny, jak brzdila. Pomalu otevřela oči, ale zjistila, že všechno je tak jako před tím. Wan ji ležel na klíně a v klidu dýchal. Vzhlédla, její bratři se už chystali k odchodu. Jako první ji zaregistroval Danny.

,,Už jsi se probudila. Mysleli jsme, že by jsme tě vzali do náručí, kdyby si spala dál." řekl a vzal Elee tašku. Chtěla zaprotestovat, ale Danny byl rychlejší. ,, Ty poneseš Wana. Já tašku." oznámil a všichni se začali strkat do dávno přeplněné chodby. 

Když se pomalu dostávali k východu zeptal se Matt Elei. ,,V pořádku?" 

,,Já jo, ale Wan." zajíkla se s obavami.

,,Ten to zvládne. Věř mi, ten tě nikdy neopustí. Je silný chlapík." povzbudil ji a řada se posunula o kus dál. 

Když se konečně dostali chodbou, plných nedočkavých studentů na perón,   uvítal je stejný obr jako u nákladového prostoru v Londýně. Měl v ruce velkou svítilnu a svolával k sobě prváky. Danny a Alex se nadšeně od svých sourozenců odpojili a šli k obrovi. Dvojčata se prodrali k obrovi a něco mu tam horečně vysvětlovali. Ten se pak oddělil od prváků, kteří tam na něj čekali, jako poslušní panáci. Alex, Danny a obr došel k Mattovi a Elei a Wanovi. 

,,Vaši bratři se ptali, jestli neznám nějakého veterináře, nebo učitele, kdo umí léčit zvířata. No tak jsem jim řekl, že to já jsem já, ten učitel na magická zvířata. No tak jsem tady. Říkali něco o orlovi, ukaž mi ho. " podal Mattovi svítilnu, který se pod její váhou prohnul. A nebylo to tím, že by neměl svaly.

,,Nic nemá zlomené, dýchá normálně, žádné vnitřní krvácení, no vidím to na ..." začal se přehrabovat v kabátě s mnoha kapsami. ,, Na na... tohle." a dal mu do zobáku jedno semínko. ,,Za chvíli by se měl probrat. A ať den odpočívá, bude v pořádku." řekl Elei. Pak se otočil na dvojčata a usmál se na ně. ,,Tak abychom šli ne?" Vzal si od Matta svítilnu a Danny mu ještě stačil hodit Elei tašku. Pak se jen dívali jak prváci odcházejí někam lesní pěšinou do lesa.

,,Vidíš já to říkal. Říkal jsem, že bude v pořádku." řekl Matt Elei. 

Elea popotahovala. ,,Ani jsem mu nestačila poděkovat."

Wan se probral po cca 10 minutách, když seděli s pár dalšími lidmi v kočáře, který jezdil sám, do Bradavic. Ihned se ptal Elei, jestli se jí něco nestalo, čímž ihned dostal vynadáno, že se nestará a nestrachuje sám o sebe. Nevšímali si zkoumavých pohledů od spolujezdců, Matt dělal jako, že ji nezná a četl jako obvykle knížku.  Wan si opět sedl Elei na rameno a vše se zdálo být jako před tím nebo to tak alespoň vypadalo. Než se nadáli stáli ve velké síni, kam všichni starší žáci spěchali. Nastal tu problém, ani jeden nevěděl, kam si sednout. K Havraspáru, Mrzimoru, Nebelvíru nebo dokonce ke Zmijozelu? 

,,Na co tady čekáte?" zeptala se vážně jedna starší profesorka s kloboukem na hlavě.  Začala si je prohlížet, zvlášť Elei. Zase ten pták. ,,Posaďte se. Za chvíli začne ceremonie prvákům, nesnesu žádné vtípky." řekla ostře.

,,Paní profesorko, já bych chtěl říci, že my jsme nově přeložení studenti. Já z Kruvalu a sestra z Krásnohůlek." poznamenal Matt.

,,Mathew Paul a Elea Emma Carrik, jestli se nepletu?" zeptala se. Oba dva přikývli. ,,No tak to honem pojďte ke klobouku, ať Vás ještě narychlo zařadíme." řekla a sourozenci si to za ní ládovali. Všechny pohledy ve Velké síni se na ně upřely. Moc často se nestávalo, že do Bradavic někdo přestupoval. Co si budeme nalhávat za posledních deset let vůbec. ,,Prosím sedněte si jeden z Vás na stoličku, položím Vám na hlavu Moudrý klobouk, aby Vás rozdělil do kolejí." 

Matt se podíval na Elei, ta kývla a tak si sedl. Profesorka vzala moudrý klobouk a posadila mu ho na hlavu. Ten ihned ožil. ,,Á přestupní studenti, to se tu tak často nevidí a z Kruvalu." Síní se ozvala vlna šuškání. ,,Tak co pak to tu máme. Hmm,...chytrý a nadaný jsi dost, odvahu máš a jakou. Myslíš na svoji rodinu a přátele i přesto, že jsi čistokrevný... hmm... Tak to bude Nebelvír!" to poslední slovo málem vykřikl.

A druhý stůl zleva zatleskal. Matt se na Elei usmál a šel si sednout ke stolu. Tam ho všichni s údivem a radostí přivítali. Nestávalo se moc často, že by někdo z čistokrevných byl v Nebelvíru.

Profesorka kývla na Elei, aby si sedla na stoličku, kde před chvílí seděl její bratr. A opět nasadila Moudrý klobouk někomu na hlavu. A Moudrý klobouk nebyl dlouho potichu. ,, Ó, Krásnohůlky, tak to bude zajímavé. Jak se tak dívám hodíš se do všech čtyř kolejí, další student, kterého nevím, kam přiřadit, stejně jako pan Potter." Všechny zraky v síni se na chvilku podívali na Harryho Pottera, který seděl obklopen celou bandou Weaslových. ,,Necítíš jen tak k někomu zášť, odvahu máš a nadání stejně jako bratr máš na všechno, jsi ohleduplná, bystrá... kam tě jen mám zařadit." pak se ozvalo dlouhé hmm. Elea se otočila na Wana a toužebně na něj pohlédla. Ten klobouk ji uváděl do rozpaků, ale chtěla to vydržet. ,,Myslím, že škodu neudělám, když tě pošlu... do Nebelvíru."