Arete - Temná dcera II.

Severus Snape, záhadná a přesto osoba, z které se dá číst jak v otevřené knížce. Jen musíte mít ty správné dioptrie, aby jste zahlédli to, co je schované pod povrchem. Věděla jsem, že až dokončím poslední ročník v Bradavicích, můj úkol bude u konce. Zbývalo "pouhých" devět měsíců. Devět dlouhých měsíců plných utrpení Severuse Snapa. Od té doby, co jsem dostala dopis od otce, se mnou nepromluvil jediné slovo ani při jediné hodině obrany proti černé magii. Nikdy jsem nebyla vyvolaná a když se o mě musel zmínit, tak jsem byla pouze slečna Raddle. To mu vydrželo, až do Vánoc.

V Malfoyovic sídle se konal Vánoční ples, který neoficiálně zněl: Ples Pána zla. A hádejte kdo musel přijmout pozvání, i když by rád seděl doma a pil kakao s marshmellow. Místo toho se tu musí plahočit ve společenském hábitu a dělat, že ho to nesmírně baví. A více než to, vyhýbat se mi.

Seděla jsem opět u krbu. Otec seděl na stejném křesle jak minule. Předávala jsem mu zprávu. Zprávu, z které nebude zrovna dvakrát nadšený. Nemám ráda, když mu předkládám špatné zprávy. ,,Potter málem zabil Draca v umývárnách."

,,Cože?" 

Ano nelíbí se mu to. Během školního roku jsem zjistila, co má Draco za úkol. No bylo to nadmíru jasné. Má zabít Brumbála pro Voldemorta. Moc mu to nešlo. Byl vyděšený. Ale dělal to, co uměl. Plížit se ve stínech. Snad i slepý by si všiml, že mizí v Komnatě nejvyšší potřeby. ,,Neboj otče. Profesor Snape ho zachránil, svoji misi může stále slnit." 

,,Ach...Tak to je dobře. Nerad vidím nesplněnou misi." Nagini se tentokrát obtáčel kolem mého otce jako by ho chtěl uškrtit. ,,Jsem rád, že Severus je stále v mých službách. Ačkoliv za chvíli mé služby opustí a stane se tvým služebníkem." Povzdechnul. ,,Bude to citelná ztráta, ale co nadělám. Tvá mise je důležitá pro další mé kroky." 

,,Hmm.." vstávala jsem a chystala se odejít. U dveří mě zastavil.

,,Vem si dnes na sebe něco velkolepého. Nakonec jsi má dcera. Musíš reprezentovat moji sílu, ne moji hloupost." Kývla jsem a odešla.

Samozřejmě byla jsem jeho chyba z dávných dob. Chyba, kterou musí vláčet jako kouli u nohy. Ne nadlouho otče. Za chvíli budu pryč. Netvrdím, že o mě neuslyšíš a pak nepotkáš v posledních svých vteřinách svého mizerného života. Na to je ovšem ještě spoustu času. Viteály, ach ano viteály. Potter o nich ví. Dobře toho využiji. Nakonec se tomu bránit nebude. Chce ho zničit stejně jako já. Mě by však mohl nachytat na hruškách. Musím být nenápadná a umět využít jakýkoliv stín jakožto správný zmijozel.

Čas odejít na ples. Sejít těch 27 schodů do hlavní síně, kde se koná ples. Věděla jsem, že už je tady. Stačilo vykročit a začít ho hledat. Mé velkolepé rudé šaty přilákali více pozornosti než bych chtěla. Hned si mě všimli. Všichni smrtijedi otočili svůj zrak na mě a pak zase jako by nic pokračovali v nenucené konverzaci. Povinný tanec, to jediné mě dělilo od konverzace se Severusem. 

Draco, Draco Malfoy, první kdo mě vyzval k tanci. Byla jsem mu věkově nejbližší. Nakonec jsme vyrůstali dohromady. Mohl se mnou mluvit jako k sobě rovné, ale to si nikdy nepřipustil. Vyzval mě k tanci, protože všichni s ním chtěli mluvit. Mluvit o jeho misi. Skryté misi v Bradavicích. 

,,Je to tu ...," začal. ,,Však víš, hustá atmosféra. Nikdy bych nečekal, že by Pán zla pořádal večírky." Hrál valčík. Hudba od Johanna Strausse. 

,,Chápu, že tu nechceš být, ale my jsme ti, co si nemohou vybírat. Alespoň ne zatím. počkej si." Vyhnuli jsme se páru smrtijedů na levoboku a pokračovali v tanci. 

,,Dnes ti to sluší Arete," pokusil se o kompliment,,

,,Já vím. Je to můj záměr." Podívala jsem se mu do očí. ,,Draco víš, že to nemusíš dělat. Nemusíš mého otce poslouchat. Můžeš se spakovat a schovat se. Nikdo ti to nebude mít za zlé. Minimálně já ne." Vyboulil na mě oči. Hudba přestala hrát. Valčík skončil. Uklonil se mi a já jemu. ,,Jestli dovolíš musím jít vyřešit jednu neodkladnou záležitost."

,,Samozřejmě." a šel vyzvat svoji matku k tanci. 

Viděla jsem ho. Od té doby, co jsem vstoupila do místnosti, ze mě nespustil oči. Cítila jsem jeho pronikavý pohled. Byl jako obvykle oblečen v černé jen rudá růže přišpendlená na společenském hábitu změnila jeho image. Vlasy měl stáhnuté dozadu. Stál jak sloup a oči měl jak ostří. To však do té doby, než si všiml, že mé kroky míří k němu. Ihned se dal do pochodu. Dál ode mě. Zase. 

Pak jak si to otec přál a plánoval, mi zatarasil cestu. ,,Snad neodmítneš mé pozvání k tanci. Bylo by nanejvýš nevhodné, kdyby si otec odepřel tanec se svojí dcerou." Pokynula jsem. Náš dialog byl vždy omezen na pár slov či posunků. Ale musela jsem ho poslouchat. Ne na dlouho. 

Pevně mě chytil za ruce. Tak jak mu to vyhovovalo. Nebyl gentleman. Byl tyran. Všichni přestali mluvit a tančit a dívali se jen na nás. Respektive na Pána zla jak tančí. Byla jsem jen doplněk, který by měl zvednout jeho prestiž. Nevím jak dlouho ta píseň hrála, ale připadalo mi to jak věky, než mě ze svého pevného stisku uvolnil. Měl by se uklonit, jak to kodex říká. Uklonila jsem se pouze já a následovali mě i davy za mnou. Pak přišla snad i záchrana v podobě Belatrix Lestrange. Vyzvala Pána zla k tanci a ten přistoupil. Opět pevný a pohrdavý stisk a Belatrix se usmála a protancovala s ním celou noc. Při té představě, že by se stala mojí novou matkou se mi zvedl žaludek. 

Hledala jsem ho. Hledat jeho magickou stopu se pro mě den ode dne stávalo lehčí. Vím, kde byl. Byl v lese za panstvím. Byl potichu a jeho aura se třásla. Spěchala jsem. Musela jsem s ním dnes mluvit. Musela jsem vědět, jak se postavil k tomu, že mi bude přidělen. Jak se vyrovnal s tím, co jsem mu řekla. Nechtěla jsem ho kontaktovat v Bradavicích. Ne do té doby, než zjistím, jak to s ním vypadá. 

Stál mezi stromy a hladil testrála a kolem něho tančil jeho patron. Malá srnka. A ano viděla jsem již smrt. Smrt mých blízkých. A nejen jednoho. Znám ztrátu. Jak moc se Severus mýlil. Stála jsem za stromem a byla potichu. Atmosféra byla tak plná pocitů, ztráty a zároveň ničeho čeho si smrtelník všimne. Dnes ne. Dnes je jeho chvíle s Lily. Jasně jsem viděla, jak sedí opodál a dívá se na něj. Pak jako by se na mě podívala usmála se a pokynula. 

Ano Lily Evansová. Přemýšlím, jestli si jí někdy všiml. Že i když je dávno po smrti, je stále kolem něho. Doufám, že poznal, že ho hladí po tváři, když je mu nejhůř. Pokynula jsem jí a otočila se k odchodu. Lily se o něj "snad" postará. Já mu mohu dát volnost. Možnost výběru. Pokud se té příležitosti chopí, ale v to jsem věřila čím dál tím méně... . 

Vánoční prázdniny se překulily a já se rozhodla věnovat více času plnění mého úkolu. Trávila jsem hodiny u sledovacího kouzla vyvinutého přesně pro tyto záležitosti. Harryho Pottera jsem napíchla speciálně upravenou štěnicí. Věděla jsem kam se mihnul, když zrovna nebyl ve škole. Chodil s Brumbálem na výlety za viteály. 

Z otcových dopisů, abych mu posílala zprávy každý den, jsem poznala, že Draco by měl svůj úkol, co nejdříve splnit, pokud si ho nechce rozhněvat. Všimla jsem si, že už opravil rozplývavou skříň, takže jsem tušila, že Brimbálovi odtikávají poslední týdny možná i dny. Trávila jsem víc a víc času ve společenské místnosti zmijozelu v sklepení pod jezerem. Uklidňovala mě voda, která byla všude kolem. A pak ten chlad. Zde jsem věděla přesně, co chci. Mohla jsem tu v klidu uvažovat a nikdo mě tu nerušil. Upřímně tady nikdo nerušil nikoho. Všichni se hnali za svým cílem a mě na paty dýchaly závěrečné zkoušky. Zítra je první zkouška.

Bude u nich profesor Snape a bude nás jako kolejní profesor hlídat, zda-li nepodvádíme. I když jsem ho viděla každý den, jako by to nebyl. Jen jeho tělo se pohybovalo a mluvilo, tak jak tomu v posledních letech bylo naučeno. Pátý a poslední den zkoušek jsem poznala, že Dracův den D je tu. Snape se neukázal. Nejspíš byl zavřený ve svém kabinetě ve sklepení a trpěl. Znovu a znovu.

Po posledních testech, plná hrdosti, jelikož jsem nezaznamenala jediné selhání, jsem se ihned vydala do společenské místnosti hledat Draca. Nebyl tam. Věděla jsem, kde byl. Právě teď otevíral dveře rozplývavé skříně a vpouštěl do nejstřeženějšího místa bandu smrtijedů. Zaznamenala jsem pohyb. Snape se vydal na věž. Nemohla bych si odpustit, kdybych ho tam nechala jít samotného. 

Přišla jsem právě včas. Vedle Draca stál Snape a mířil na Brumbála. Ano, přesně jak jsem předpokládala. Draco to nedokáže. Je mladý, tak mladý na to, aby někomu vzal život. Viděla jsem snad pokynutí? Brumbál pokynul na Snapa a z úst mu snad vyšlo tiché prosím. A pak z hůlky vlastněné Severusem Snapem vyšlehnul zelený záblesk smrti. Ten který jsem viděla ve svém dětství. Zatajil se mi dech. Snape právě zabil Brumbála a to na jeho žádost. 

Vše se pak událo strašně rychle. Byla jsem jen sledující. Zničili Bradavice, šafářův dům a pak Potter začal útočit na profesora Snapa. Nemohla jsem zasáhnout. Ne, opravdu ne. Ne když tam byla Belatrix Lestrange. Severus mu odkopl hůlku a spěchal za ostatními do Zapovězeného lesa. Málem jsem se rozešla za Potterem jelikož se dlouho nezvedal ze země, ale sám vstal a utíkal na nádvoří. Rychle jsem se schovala a pak jsem ho následovala. Stále jsem musela být ta, co je jen Arete Jenne Raddle. Nemohla jsem být s ním spojená oficiálně. 

Druhý den z Bradavic všichni studenti odjeli. Nakonec i já jsem musela jet do sídla Malfoyů. Jet si pro svoji odměnu. Maturitu jsem udělala, takže mi nic nebránilo odjet na panství Ald de Verde a vzít s sebou Snapa a být volná. 

V sídle mě čekalo "milé" překvapení. Oslavovalo se. Otec si dopřál sklenku červeného vína a říkal, jak svět je báječný. Ano svět byl bájčečný. Konečně volná. Sbalila jsem si poslední věci, co jsem tu kdy měla, přemístila je do panství Ald de Verde v severním Skotsku a šla se rozloučit s otcem. 

,,Odjíždím. Mise byla splněna. Beru si to, co mi bylo přislíbeno. Věřím, že tvé slovo platí." Nic neříkal. Znovu jen pokynul. Nagini zasyčel. ,,Platí, .. ale na jak dlouho." 

Při odchodu ze sídla jsem potkala Draca. V obličeji celý zelený a v srdci.. no měl hodně velký zmatek. Přišla jsem k němu a objala ho. Nejdřív ho to zaskočilo. Pak mě sám objal. ,,Draco vím, co se stalo. Nabízím ti možnost kdykoliv přijet na moje panství Ald de Verde. Budeš vždy vítán. Netrap se." Usmála jsem se na něj a zmizela v bílém oparu.

V sídle jsem byla mrknutím oka a dívala jsem se na trochu zanedbané panství, které se mělo stát mým domovem. U dveří stála osoba, která si tu vůbec nepřála býti. Úplně to z ní sálalo. Už jen pohled na něj by vás vylekal a vy by jste se snažili utéct. Ale ne já. Já vyšla vstříc s úsměvem. 

,,Dobré ráno pane profesore."