Stejně jak Harryho Pottera poznamenala smrtelná kletba, tak i něco poznamenalo mě. Všechno má své důsledky. Stejně i to že jsem byla počata mužem, který měl svoji duši (pokud ještě nějakou měl) rozdělenou na několik částí. Mé znamení nebyl blesk na čele, ale blesk na duši. Viděla jsem duše, duchy, ... říkejte tomu, jak chcete. Mluvili ke mně. Už od mala...
K panství Ald de Verde jsem měla zvláštní vztah už od dětství. V tomto panství nikdo nezemřel. Nikdo tu nezemřel otcovou rukou a proto se zde nenacházely žádné stopy černé magie, která by mi zabraňovala mluvit s těmi vybranými duchy. Mělo to i svoji nevýhodu. Nikdy jsem nemohla vyčarovat patrona. Moje "jizva" na duši mi v tom zabraňovala.
Seděl na smaragdové sedačce s mnoha stříbrnými polštářky. Chtěla jsem se tu cítit jako doma a nic víc mi nebylo bližší než kolej v Bradavicích - Zmijozel. Nepromluvil jediné slovo od té doby, co jsem se přemístila. V duchu jsem se dohadovala, zda-li Severus Snape právě takto vypadá, když je naštvaný. A pokud jsem měla pravdu, tak byl doopravdy naštvaný. Nepromluvil už notných sedm hodin.
Pomalu se připozdívalo a slunce pomalu padalo za obzor. Přestalo mě to bavit. Otočila jsem se na něj. ,,Pokud plánujete být naštvaný i po zbytek noci, tak byste měl odejít do svého pokoje a trucovat tam." nereagoval. Pořád mlčel a ... mlčel. ,,Pokud mě chcete takto potrestat, tak se vám to vůbec nedaří. Trpělivost je jedna z mých ctností." ozvalo se slabé hmm. ,,Neberte to jako trest. Prosím to opravdu ne. Chci vás odpoutat od této.." Jak bych to měla nazvat? ,,..odpoutat od mého otce, tudíž i od vašeho nesmyslného trestu."
Konečně promluvil. ,,Můj trest není nesmyslný. A i kdyby byl, značku smrtijeda.." vytáhl si rukáv na pravé ruce, ,, tu budu mít navždy. Pán zla se o tom nikdy nezmínil, ale i když jsem si ji v době jeho nepřítomnosti snažil odstranit, nešlo to." Postřehl můj úsměv. ,,Nebo ne...?"
Sedla jsem si vedle něho na pohovku. ,,Pane profesore to je to první, co pro vás mohu udělat. V zásadě je to úplná maličkost." Vytáhla jsem svoji hůlku 17 palců dlouhou z bílé olše s náplní z fénixe. ,,Vtip je v tom, že jste si vždy, při kouzlu přál, aby byla ta značka navždy vymizela, ale kouzlo na vymazání zní v jeho opačné podobě. Alespoň u otcovi značky. Pojistil se. In aeternum mors. Značka se v tu chvíli začala odlupovat, jako kdyby to byl starý papír, do kterého když fouknete, tak se rozpadne. Přesně tak, značka se rozpadla přímo před jeho očima. Nevěřícně se na svoji pravou ruku díval.
,,To není možné. Zkoušel jsem opravdu vše..." vydechl. Začal si místo, kde byla dříve značka, mnout. Jako by chtěl najít svůj trest. Trest po kterém toužil. Který potřeboval, aby měl klid na duši. Alespoň tak si to myslel. Podíval se na mě těma nejupřímnějšíma očima, které jsem v životě viděla. ,,Děkuji Arete."
Usmála jsem se. ,,To je teprve začátek. Věřte mi. Je toho ve mě více než si myslíte." zamyslila jsem se. ,,Vlastně i můj otec mě podceňuje i přes fakt, že jsem jeho dcera." Hluboký nádech a výdech. ,,Tak pane profesore mám své podmínky..". Všimla jsem si jeho nasupeného pohledu. ,,Nebo tomu raději říkejme žádosti."
,,To zní mnohem lépe."
,,Každé ráno, ať je neděle či středa, ráno v osm hodin budete sedět v jídelně a čekat na snídani. Trvám na tom, abychom se každé ráno nasnídali společně. Vždy vám řeknu, co nás ten den čeká." Nic nenamítal. ,,Kdykoliv se tu něco stane, ať už nevysvětlitelného, řeknete mi o tom. Mám na tyto věci šestý smysl." Nadzdvihl obočí. ,,Pak kdykoliv tady uvidíte hada, tak se prosím nelekejte. Je to má ochrana panství, mí špioni, mí přátelé." Zase ten pohled. ,,Ano, po otci jsem zdělila schopnost mluvit s hady. Ale opravdu klid. Mají přísný zákaz vstupu do domu a zahrad. Samozřejmě až na nějaké výjimky. Když odcestujeme někam ... kamkoliv, budete mě poslouchat na slovo. Jako vy byste byl žák a já váš učitel. Musíte mě poslechnout."
,,Opravdu?"
Vážný pohled. ,,Opravdu." kývla jsem, aby bylo zřetelnější, že si legraci nedělám. ,,Večeře jsou taky společné a naposled třikrát týdně hodina lektvarů. Nechci vypadnout ze cviku."
To poslední mu vykouzlilo opravdu mírný úsměv. ,,Taky mám jednu žádost."
,,Ano?"
,,Pokud máme společně prozatím žít pod stejnou střechou, tak se musí jedna důležitá věc změnit. Nejsme již ve škole, odmaturovala jste, takže.." nastavil svoji ruku, ,,Severus Snape."
Nikdy jsem nečekala, že by zrovna on požádal o tykání. Že by se moje přání pomalu začalo naplňovat? ,,Arete Jenne Raddle."
Naschvál jsem si příští den přivstala, šla do kuchyně a začala chystat snídani. Tedy pokud bych tu něco měla. Rychle jsem se přemístila a šla nakoupit. Stihla jsem si ve stánku koupit Denního věštce. Koupila jsem toho možná víc než bylo potřeba, ale tak třeba Severus bude mít hlad a bude si moci aspoň něco uvařit. Když nad tím přemýšlím, co jeho dům v Evergreen Village. Měli bychom se ho vydat uzavřít, aby se tam nedostal někdo nepovolaný a potřebuji jít hledat přísady do speciálního protijedu, který byl na mé listině priorit hned na druhém místě.
Podívala jsem se na hodinky. Za 20 minut osm hodin. V mžiku jsem byla zpět na svém panství. Věci jsem uklidila do spíže a začala připravovat snídani. Zavázala jsem si zástěru za zády a zapnula pánvičku. Nevěděla jsem, co má profesor.. tedy Severus Snape rád. Jestli volské oko nebo müsli. Připravila jsem vše.
Když jsem nalévala džus do dvou vysokých skleniček, přišel. ,,Dobré ráno Arete." slušně pozdravil. Jako vždy v černé. Další věc, co bych mu měla pomoci změnit. Aby ho lidi začali brát jinak, měl by se začít oblékat jinak než smrtijed. Vytušil, že by mi mohl pomoci přenést z kuchyně všechny ty dobroty do jídelny. Sedli jsme si. Já do čela a on hned vedle mě po mé pravici.
,,Nevím, co máte.. máš rád. Udělala jsem skoro vše, na co jsem si vzpomněla. Snad ti bude chutnat."
,,Určitě bude." Pokynul a dali jsme se do jídla.
Během snídaně jsem nechtěla mluvit o mých plánech na dnešek. Chtěla jsem klidnou snídani a to se podařilo. Pomocí pomocných kouzel jsem uklidila nádobí a i zbytek jídla. Sedli jsme si do společenské místnosti. Ne tak jako včera. Tentokrát jsme seděli naproti sobě. Tiše vyčkával až začnu. Po letech učitelské praxe měl jistou dávku trpělivosti.
,,První věc, máte zabezpečen dům v Evergreen Village?" Kývl. ,,Tak to je dobře." V mysli jsem si odškrtávala malý seznam. ,,Dále si potřebujeme nakoupit věci na výlet do divočiny. Potřebuji jednu velice zvláštní přísadu. Potřebujeme... no lehčí oblečení. A s tím bych spojila i další užitečné. Potřebujete nové oblečení."
Podíval se na sebe. ,, Je na mém oblečení něco špatného či nevhodného?"
,,Včera by bylo vhodné, ale už nejste smrtijed. Musíte se podle toho začít i oblékat. Nejlepší obchodní domy jsou u mudlů, takže musíme tam. Ale nesmíme opominout soukromé krejčovství v Příčné ulici."
,,A co by sis představovala?"
Významně jsem se na něj podívala. ,,Myslím, že košile a společenské kalhoty by byli obstojné a nějaké věci na doma a také cvičební úbor nesmíme vynechat."
,,Dobře." Tak toto bylo lehké. Nemusela jsem ho ani přesvědčovat.
,,Dál, no myslím, že hledaní speciální přísady do lektvaru, bude více než dostačující." Vstala jsem a podívala jsem se na Severuse. ,,Za pět minut vyrážíme. Musím jít s tímto faktem obeznámit hlídku."
Severus odešel do svého pokoje mentálně se připravit na setkání s mudly a já vyšla ven na zahradu. ,,Přijďte prosím."
Z nedaleka se připlazil jeden had a zvedl se až do výšky mých očí. ,,Co si přejete má paní?"
,,Se Severusem jdeme pro přísadu do protijedu. Už jsme se o tom bavili. Kohokoliv, kdo sem přijde, ihned zajistěte a přivolejte mě. V poslední době budeme hodně cestovat. Jen abyste o tom věděli."
,,Chápu má paní." zasyčel a vrátil se zpět do vysoké trávy informovat své společníky.
Čekala jsem před domem. Jakmile se Severus objevil, zabezpečila jsem panství ochrannými kouzly a podívala se na něj. ,,Tak směr Londýn." nastavila jsem mu rámě. Nemusela jsem se bát, že by neměl zkušenosti s přemisťováním. Zadržel dech a objevili jsme se v jedné postranní uličce. Rozhlédla jsem se zda-li si nás někdo nevšiml. Nikdo. Uff.
Ta část dne byla asi ta nejlepší. Vidět Severuse Snapa jak se nakrucuje nad oblečením, které jsem mu vybrala a ano hádáte dobře. Černá barva se tu vyskytovala méně než v jeho současném šatníku. Nakonec jsme se dohodli že 25 kusů oblečení bude prozatím stačit. Měli jsme v košíku asi patero košil, čtvery kalhoty a nejen černé. Koupili jsme i trička a i nějakou tu mikinu a nesměli jsme zapomenout na kabát, ale ten byl v barvě královské modři. Málem jsme opomněli obchod s botami.
Když jsme skončili a následně poslali domů všechnu tu haldu oblečení, měla jsem hřejivý pocit na duši. Poslední zastávka ve světě mudlů byl obchod s věcmi, které se používají když jdete do tropů. Severusovi to netrvalo dlouho než mu to došlo. ,,Takže tropy? Až tak daleko?"
Pokynula jsem. ,, To, pro co se dnes vydáme, žije jen v tropech. Opravdu to potřebuji." Vzala jsem do ruky láhev na vodu a krátké kraťasy a tílko. Severus stejně i před tím nevěděl, co si vzít, tak jsem mu to skládala na jeho nastavené paže. Podala jsem mu do rukou krosky, jelikož pevná obuv bude určitě potřeba.
Prodavačka se usmívala, když jsme přišli s naší "menší" objemnou hromadou a platili více než byla zvyklá. Poděkovala a já si odfkla. Severus nic neřekl. Věděl moc dobře, že mudly nemusím. Opravdu jsem proti nim ve skutečnosti nic neměla, ale když člověk vyrůstá v úzkém kruhu lidí, co nenávidí mudly, něco to na něm zanechá. Třeba to, že se jim automaticky vyhýbáte, nechodíte do jejich společenství a že si sem tam odfrknete.
Za hodinu jsme byli připraveni na výlet do tropů. Seděla jsem ve své pracovně a důkladně studovala mapu. Nechtěla jsem udělat chybu a přemístit se třeba o kilometr dál než bylo ve skutečnosti potřeba. Taky jsem nechtěla narazit na prázdné místo, abychom se čistě náhodou nevykoupali ve vodě.
Někdo klepal. Zvedla jsem hlavu a nemohla se ubránit krátkému ale dosti výstižnému úsměvu. Každý by měl vidět Severuse Snapa v oblečení určeném do tropů. Potom by se ho nikdo nebál. Nikdy! ,,Nejvyšší čas vyrazit."
Kývla jsem. ,,Pravda. Můžeme vyrazit. Mohla bych tě požádat?" nastavila jsem mu rámě. Ochotně ho přijal a my jsme se objevili na opačné straně Země, na jiném kontinentu.
Ihned nás obklopilo lepivé teplo a netrvalo dlouho než jsme se začali potit. Začala jsem se rozhlížet zda najdu záchytné body. Nikde nic. Nejspíš jsem se přemístila špatně. Je těžké cestovat někam, kde jste nikdy nebyli a obzvlášť v takto hustém lese. Byla jsem ráda, že jsme se vyhnuli tomu nejnebezpečnějšímu, jako jsou malé vodopády. Nemohla jsem udělat nic víc, než promluvit hadím jazykem. Severus zbystřil. Ze všech stran se začali zvedat hadi. Jasně bylo vidět, že začíná být nesvůj.
,,Jsme na území hadů, dávejte si pozor, kam šlapete." od té doby nespustil oči ze země a pečlivě našlapoval. Mluvila jsem dál k hadům. ,,Zaveďte mě ke své královně." Před všemi jsem se uklonila. Odmítali. Nemohli přivést cizího člověka ke své královně, které sloužili. Vzala jsem si nožík a řízla se do dlaně, abych jim dala jasně najevo, že jsem ochotná zaplatit. Trvalo asi minutu než se rozhodli, mezitím krev kapala na zem. Řízla jsem se víc než bylo potřeba. Proto tekla o něco rychleji než normálně. Severus se na mě vyděšeně díval, jako by počítal jak dlouho bych musela krvácet, aby to vedlo k nenávratné smrti.
Jakmile jsme se rozešli za hady, přispěchal s hůlkou, aby mi vyléčil ránu. Jeho nabídku jsem odmítla. Musela jsem mít ránu pořád otevřenou, aby i královna viděla, že jsem zde jen s mírovými myšlenkami. Proto mi podal jen bandáž a já si ji vděky přitiskla na ránu.
Cesta byla vyčerpávající. Jak se zdá, tak se mi přemístit podařilo opravdu špatně. Měli jsme se přemístit k pramenu Amazonky v okolí 2 km. Dech se mi zrychloval a začala se mi motat hlava. Rychle jsem se napila vody a pokračovala v cestě. Trvalo další hodinu než jsme se dostali do hnízda. Cestou narůstal počet hadů, co nás doprovázeli. Čím víc hadů, tím víc jsou agresivní v přítomnosti narušitele. Doufala jsem, že nás královna přijme a dá mi to, co chci.
Byli jsme v hnízdě. Královna ležela obklopena mnoha hady a ti ji jakoby hladili a udržovali v náladě. Znovu jsem se uklonila, Severus mě následoval. ,,Královno všech hadů, přišla jsem, abych vás požádala o laskavost." Mlčela. Mluvila jsem dál. ,,Jeden z Vašich synů mi působí problémy. Nechci ho zabít, jen bych potřebovala protilátku na jeho kousnutí. Mí milovaní jsou kvůli jedu v jeho zubech ve velkém nebezpečí." Koutkem oka jsem pohlédla na Severuse. Královna to pochopila.
,,Pokud žádáš o můj jed mohu ti ho poskytnout. Ale mám podmínku. Musíš své milované umět ochránit od mého jedu." V mžiku se narovnala a kousla Severuse do ruky. Stačila jsem vykřiknout jen pouhé stop. Severus jakoby zkameněl. Dobře věděl, že mě má poslouchat na slovo. Vtip a zároveň zkáza by byla v tom, kdyby si svoji ránu přimáčkl. Tím by královnou vytvořený váček plný jedu praskl a otrávil by ho. ,,Vidím, že jsi obeznámena s mým rodem. Budiš, ať ti můj jed slouží. Jed matky je vždy silnější než syna. Bude to dobrá protilátka." uklonila se a odplazila se zpět mezi své oddané.
Otočila jsem se, chytla ho za paži a objevili jsme se v Ald de Verde. Severus se zhroutil na židli v místnosti pro lektvary. Myslím, že ho nenadálý útok královny překvapil více než mě. Upřímně jsem myslela, že jelikož jsem byla já ta opovážlivá, že zaútočí na mě. Opak byl pravdou. Teď se v jeho ruce nacházel 2 cm vysoký váček s jedem, který by ho mohl kdykoliv zabít.
,,Promiň, takto to nemělo být. Jed jsem měla nést já. Já měla být vystavena nebezpečí. Vyhrnula jsem mu rukávy a litovala každé kapky, které mu ukápla z rány. Rychle jsem vzala hůlku a uzdravila si své zranění. Nebylo by možné provádět excelentní práci s poraněnou rukou. Z mnoha šuplíků, co jsem tu měla, jsem vytáhla vše potřebné a dala se do práce. Injekci jsem opatrně zapíchla do váčku a začala odsávat jed ze Severusovy ruky. Za půl hodiny byl zákrok hotov. Severus během vyndávání jedu nepromluvil jediné slovo. Udělal dobře, jediné vyrušení a mohlo by ho to zabít. Kouzlem jsem ránu uzavřela a zhroutila se na židli vedle něj.
,,Výborná práce Arete. Znám jen málo kouzelníků, co se umí tak dlouho soustředit a pracovat tak opatrně jako ty." prohlížel si svoji ruku. Nikde žádná jizva. ,,Upřímně docela jsem se lekl, když jsi na mě vykřikla." Slabě se zasmál a vstal. Přešel k umyvadlu a vzal sklenici vody a podal mi ji. ,,Všiml jsem si, jak se ti točí hlava. Měla bys pít nebo zkolabuješ." Než to dořekl, tak jsem se zřítila na zem. Viděla jsem jen silné paže, jak se mě vrhají zachránit.
Ležela jsem v posteli a věděla jsem, že své tělo neřídím já. Můj kolaps umožnil jednomu duchu dostat se do mé mysli a hýbat s mým tělem. Tomu jsem se vždy vyhýbala. Dobře jsem věděla, kdo byl ve mě. Lily Evansová. Můj vzhled byl prolnut s jejím jakýmsi závojem. Vedla mě do Severusova pokoje. Už zdaleka jsem slyšela sténání, pláč a výkřiky. Otevřela dveře a šla k jeho posteli. Ležel tam a bojoval s noční můrou. Zdála se mu znovu a znovu.
Lily ho pohladila po tváři. Severus se v tu chvíli probudil. Vytřeštil oči. ,,Lily?"
,,Pššt." Usmála se.
,,Ale jak. Jsi tu? Promiň Lily, promiň.." znovu se rozbrečel.
Zase se usmála. ,,Severusi prosím netrap se. Za nic nemůžeš. Máš tu jiné, co tě opatrují. Ty, co se o tebe starají a strachují. Věř jim. Jdi dál a mě nech jít. Život ti ubíhá před očima. Je tu tolik možností, které já už nemám a nebudu mít. Prosím." Sklopil hlavu. Kývl. Vstal a honem ji objal. Před tím, než se Lily uráčila vrátit mi mé tělo, naklonila se k němu a zašeptala mu do ucha: ,,Nejsi sám Severusi. Máš tu ji." a opustila mě nadobro. Potom se mé tělo bezvládně zhroutilo Severusovi do náručí a já jsem opět ztratila vědomí. Propojení s duchy je náročné.
Další den ráno jsem se probudila ve Severusově posteli a vedle mě on sám spokojeně dřímal. Hned jsem věděla, co budeme dnes dělat. Strávíme ho mícháním lektvarů a jednoho důležitého protijedu.
Naschvál jsem si příští den přivstala, šla do kuchyně a začala chystat snídani. Tedy pokud bych tu něco měla. Rychle jsem se přemístila a šla nakoupit. Stihla jsem si ve stánku koupit Denního věštce. Koupila jsem toho možná víc než bylo potřeba, ale tak třeba Severus bude mít hlad a bude si moci aspoň něco uvařit. Když nad tím přemýšlím, co jeho dům v Evergreen Village. Měli bychom se ho vydat uzavřít, aby se tam nedostal někdo nepovolaný a potřebuji jít hledat přísady do speciálního protijedu, který byl na mé listině priorit hned na druhém místě.
Podívala jsem se na hodinky. Za 20 minut osm hodin. V mžiku jsem byla zpět na svém panství. Věci jsem uklidila do spíže a začala připravovat snídani. Zavázala jsem si zástěru za zády a zapnula pánvičku. Nevěděla jsem, co má profesor.. tedy Severus Snape rád. Jestli volské oko nebo müsli. Připravila jsem vše.
Když jsem nalévala džus do dvou vysokých skleniček, přišel. ,,Dobré ráno Arete." slušně pozdravil. Jako vždy v černé. Další věc, co bych mu měla pomoci změnit. Aby ho lidi začali brát jinak, měl by se začít oblékat jinak než smrtijed. Vytušil, že by mi mohl pomoci přenést z kuchyně všechny ty dobroty do jídelny. Sedli jsme si. Já do čela a on hned vedle mě po mé pravici.
,,Nevím, co máte.. máš rád. Udělala jsem skoro vše, na co jsem si vzpomněla. Snad ti bude chutnat."
,,Určitě bude." Pokynul a dali jsme se do jídla.
Během snídaně jsem nechtěla mluvit o mých plánech na dnešek. Chtěla jsem klidnou snídani a to se podařilo. Pomocí pomocných kouzel jsem uklidila nádobí a i zbytek jídla. Sedli jsme si do společenské místnosti. Ne tak jako včera. Tentokrát jsme seděli naproti sobě. Tiše vyčkával až začnu. Po letech učitelské praxe měl jistou dávku trpělivosti.
,,První věc, máte zabezpečen dům v Evergreen Village?" Kývl. ,,Tak to je dobře." V mysli jsem si odškrtávala malý seznam. ,,Dále si potřebujeme nakoupit věci na výlet do divočiny. Potřebuji jednu velice zvláštní přísadu. Potřebujeme... no lehčí oblečení. A s tím bych spojila i další užitečné. Potřebujete nové oblečení."
Podíval se na sebe. ,, Je na mém oblečení něco špatného či nevhodného?"
,,Včera by bylo vhodné, ale už nejste smrtijed. Musíte se podle toho začít i oblékat. Nejlepší obchodní domy jsou u mudlů, takže musíme tam. Ale nesmíme opominout soukromé krejčovství v Příčné ulici."
,,A co by sis představovala?"
Významně jsem se na něj podívala. ,,Myslím, že košile a společenské kalhoty by byli obstojné a nějaké věci na doma a také cvičební úbor nesmíme vynechat."
,,Dobře." Tak toto bylo lehké. Nemusela jsem ho ani přesvědčovat.
,,Dál, no myslím, že hledaní speciální přísady do lektvaru, bude více než dostačující." Vstala jsem a podívala jsem se na Severuse. ,,Za pět minut vyrážíme. Musím jít s tímto faktem obeznámit hlídku."
Severus odešel do svého pokoje mentálně se připravit na setkání s mudly a já vyšla ven na zahradu. ,,Přijďte prosím."
Z nedaleka se připlazil jeden had a zvedl se až do výšky mých očí. ,,Co si přejete má paní?"
,,Se Severusem jdeme pro přísadu do protijedu. Už jsme se o tom bavili. Kohokoliv, kdo sem přijde, ihned zajistěte a přivolejte mě. V poslední době budeme hodně cestovat. Jen abyste o tom věděli."
,,Chápu má paní." zasyčel a vrátil se zpět do vysoké trávy informovat své společníky.
Čekala jsem před domem. Jakmile se Severus objevil, zabezpečila jsem panství ochrannými kouzly a podívala se na něj. ,,Tak směr Londýn." nastavila jsem mu rámě. Nemusela jsem se bát, že by neměl zkušenosti s přemisťováním. Zadržel dech a objevili jsme se v jedné postranní uličce. Rozhlédla jsem se zda-li si nás někdo nevšiml. Nikdo. Uff.
Ta část dne byla asi ta nejlepší. Vidět Severuse Snapa jak se nakrucuje nad oblečením, které jsem mu vybrala a ano hádáte dobře. Černá barva se tu vyskytovala méně než v jeho současném šatníku. Nakonec jsme se dohodli že 25 kusů oblečení bude prozatím stačit. Měli jsme v košíku asi patero košil, čtvery kalhoty a nejen černé. Koupili jsme i trička a i nějakou tu mikinu a nesměli jsme zapomenout na kabát, ale ten byl v barvě královské modři. Málem jsme opomněli obchod s botami.
Když jsme skončili a následně poslali domů všechnu tu haldu oblečení, měla jsem hřejivý pocit na duši. Poslední zastávka ve světě mudlů byl obchod s věcmi, které se používají když jdete do tropů. Severusovi to netrvalo dlouho než mu to došlo. ,,Takže tropy? Až tak daleko?"
Pokynula jsem. ,, To, pro co se dnes vydáme, žije jen v tropech. Opravdu to potřebuji." Vzala jsem do ruky láhev na vodu a krátké kraťasy a tílko. Severus stejně i před tím nevěděl, co si vzít, tak jsem mu to skládala na jeho nastavené paže. Podala jsem mu do rukou krosky, jelikož pevná obuv bude určitě potřeba.
Prodavačka se usmívala, když jsme přišli s naší "menší" objemnou hromadou a platili více než byla zvyklá. Poděkovala a já si odfkla. Severus nic neřekl. Věděl moc dobře, že mudly nemusím. Opravdu jsem proti nim ve skutečnosti nic neměla, ale když člověk vyrůstá v úzkém kruhu lidí, co nenávidí mudly, něco to na něm zanechá. Třeba to, že se jim automaticky vyhýbáte, nechodíte do jejich společenství a že si sem tam odfrknete.
Za hodinu jsme byli připraveni na výlet do tropů. Seděla jsem ve své pracovně a důkladně studovala mapu. Nechtěla jsem udělat chybu a přemístit se třeba o kilometr dál než bylo ve skutečnosti potřeba. Taky jsem nechtěla narazit na prázdné místo, abychom se čistě náhodou nevykoupali ve vodě.
Někdo klepal. Zvedla jsem hlavu a nemohla se ubránit krátkému ale dosti výstižnému úsměvu. Každý by měl vidět Severuse Snapa v oblečení určeném do tropů. Potom by se ho nikdo nebál. Nikdy! ,,Nejvyšší čas vyrazit."
Kývla jsem. ,,Pravda. Můžeme vyrazit. Mohla bych tě požádat?" nastavila jsem mu rámě. Ochotně ho přijal a my jsme se objevili na opačné straně Země, na jiném kontinentu.
Ihned nás obklopilo lepivé teplo a netrvalo dlouho než jsme se začali potit. Začala jsem se rozhlížet zda najdu záchytné body. Nikde nic. Nejspíš jsem se přemístila špatně. Je těžké cestovat někam, kde jste nikdy nebyli a obzvlášť v takto hustém lese. Byla jsem ráda, že jsme se vyhnuli tomu nejnebezpečnějšímu, jako jsou malé vodopády. Nemohla jsem udělat nic víc, než promluvit hadím jazykem. Severus zbystřil. Ze všech stran se začali zvedat hadi. Jasně bylo vidět, že začíná být nesvůj.
,,Jsme na území hadů, dávejte si pozor, kam šlapete." od té doby nespustil oči ze země a pečlivě našlapoval. Mluvila jsem dál k hadům. ,,Zaveďte mě ke své královně." Před všemi jsem se uklonila. Odmítali. Nemohli přivést cizího člověka ke své královně, které sloužili. Vzala jsem si nožík a řízla se do dlaně, abych jim dala jasně najevo, že jsem ochotná zaplatit. Trvalo asi minutu než se rozhodli, mezitím krev kapala na zem. Řízla jsem se víc než bylo potřeba. Proto tekla o něco rychleji než normálně. Severus se na mě vyděšeně díval, jako by počítal jak dlouho bych musela krvácet, aby to vedlo k nenávratné smrti.
Jakmile jsme se rozešli za hady, přispěchal s hůlkou, aby mi vyléčil ránu. Jeho nabídku jsem odmítla. Musela jsem mít ránu pořád otevřenou, aby i královna viděla, že jsem zde jen s mírovými myšlenkami. Proto mi podal jen bandáž a já si ji vděky přitiskla na ránu.
Cesta byla vyčerpávající. Jak se zdá, tak se mi přemístit podařilo opravdu špatně. Měli jsme se přemístit k pramenu Amazonky v okolí 2 km. Dech se mi zrychloval a začala se mi motat hlava. Rychle jsem se napila vody a pokračovala v cestě. Trvalo další hodinu než jsme se dostali do hnízda. Cestou narůstal počet hadů, co nás doprovázeli. Čím víc hadů, tím víc jsou agresivní v přítomnosti narušitele. Doufala jsem, že nás královna přijme a dá mi to, co chci.
Byli jsme v hnízdě. Královna ležela obklopena mnoha hady a ti ji jakoby hladili a udržovali v náladě. Znovu jsem se uklonila, Severus mě následoval. ,,Královno všech hadů, přišla jsem, abych vás požádala o laskavost." Mlčela. Mluvila jsem dál. ,,Jeden z Vašich synů mi působí problémy. Nechci ho zabít, jen bych potřebovala protilátku na jeho kousnutí. Mí milovaní jsou kvůli jedu v jeho zubech ve velkém nebezpečí." Koutkem oka jsem pohlédla na Severuse. Královna to pochopila.
,,Pokud žádáš o můj jed mohu ti ho poskytnout. Ale mám podmínku. Musíš své milované umět ochránit od mého jedu." V mžiku se narovnala a kousla Severuse do ruky. Stačila jsem vykřiknout jen pouhé stop. Severus jakoby zkameněl. Dobře věděl, že mě má poslouchat na slovo. Vtip a zároveň zkáza by byla v tom, kdyby si svoji ránu přimáčkl. Tím by královnou vytvořený váček plný jedu praskl a otrávil by ho. ,,Vidím, že jsi obeznámena s mým rodem. Budiš, ať ti můj jed slouží. Jed matky je vždy silnější než syna. Bude to dobrá protilátka." uklonila se a odplazila se zpět mezi své oddané.
Otočila jsem se, chytla ho za paži a objevili jsme se v Ald de Verde. Severus se zhroutil na židli v místnosti pro lektvary. Myslím, že ho nenadálý útok královny překvapil více než mě. Upřímně jsem myslela, že jelikož jsem byla já ta opovážlivá, že zaútočí na mě. Opak byl pravdou. Teď se v jeho ruce nacházel 2 cm vysoký váček s jedem, který by ho mohl kdykoliv zabít.
,,Promiň, takto to nemělo být. Jed jsem měla nést já. Já měla být vystavena nebezpečí. Vyhrnula jsem mu rukávy a litovala každé kapky, které mu ukápla z rány. Rychle jsem vzala hůlku a uzdravila si své zranění. Nebylo by možné provádět excelentní práci s poraněnou rukou. Z mnoha šuplíků, co jsem tu měla, jsem vytáhla vše potřebné a dala se do práce. Injekci jsem opatrně zapíchla do váčku a začala odsávat jed ze Severusovy ruky. Za půl hodiny byl zákrok hotov. Severus během vyndávání jedu nepromluvil jediné slovo. Udělal dobře, jediné vyrušení a mohlo by ho to zabít. Kouzlem jsem ránu uzavřela a zhroutila se na židli vedle něj.
,,Výborná práce Arete. Znám jen málo kouzelníků, co se umí tak dlouho soustředit a pracovat tak opatrně jako ty." prohlížel si svoji ruku. Nikde žádná jizva. ,,Upřímně docela jsem se lekl, když jsi na mě vykřikla." Slabě se zasmál a vstal. Přešel k umyvadlu a vzal sklenici vody a podal mi ji. ,,Všiml jsem si, jak se ti točí hlava. Měla bys pít nebo zkolabuješ." Než to dořekl, tak jsem se zřítila na zem. Viděla jsem jen silné paže, jak se mě vrhají zachránit.
Ležela jsem v posteli a věděla jsem, že své tělo neřídím já. Můj kolaps umožnil jednomu duchu dostat se do mé mysli a hýbat s mým tělem. Tomu jsem se vždy vyhýbala. Dobře jsem věděla, kdo byl ve mě. Lily Evansová. Můj vzhled byl prolnut s jejím jakýmsi závojem. Vedla mě do Severusova pokoje. Už zdaleka jsem slyšela sténání, pláč a výkřiky. Otevřela dveře a šla k jeho posteli. Ležel tam a bojoval s noční můrou. Zdála se mu znovu a znovu.
Lily ho pohladila po tváři. Severus se v tu chvíli probudil. Vytřeštil oči. ,,Lily?"
,,Pššt." Usmála se.
,,Ale jak. Jsi tu? Promiň Lily, promiň.." znovu se rozbrečel.
Zase se usmála. ,,Severusi prosím netrap se. Za nic nemůžeš. Máš tu jiné, co tě opatrují. Ty, co se o tebe starají a strachují. Věř jim. Jdi dál a mě nech jít. Život ti ubíhá před očima. Je tu tolik možností, které já už nemám a nebudu mít. Prosím." Sklopil hlavu. Kývl. Vstal a honem ji objal. Před tím, než se Lily uráčila vrátit mi mé tělo, naklonila se k němu a zašeptala mu do ucha: ,,Nejsi sám Severusi. Máš tu ji." a opustila mě nadobro. Potom se mé tělo bezvládně zhroutilo Severusovi do náručí a já jsem opět ztratila vědomí. Propojení s duchy je náročné.
Další den ráno jsem se probudila ve Severusově posteli a vedle mě on sám spokojeně dřímal. Hned jsem věděla, co budeme dnes dělat. Strávíme ho mícháním lektvarů a jednoho důležitého protijedu.
Žádné komentáře:
Okomentovat